Tato běžná potravina oklame vaši peněženku: Vypadá skvěle, ale ve skutečnosti je to jeden z nejhorších nákupů.

Na první pohled výhodná koupě, která šetří peněženku. Ve skutečnosti ale může jít o jednu z nejdražších položek v košíku, pokud sledujeme skutečnou cenu za kvalitu. Řeč je o levných balených uzeninách, zejména párkách a salámech z nejnižších cenových kategorií.

Obchodní řetězce lákají na cenu za balení. Jenže rozhodující je složení a podíl masa. Když si přepočítáte cenu na kilogram skutečného masa, zjistíte, že takový výrobek často vyjde dráž než kvalitnější alternativa.

Podle údajů Státní zemědělské a potravinářské inspekce patří právě levné masné výrobky mezi potraviny, u nichž kontroly opakovaně odhalují vysoký podíl vody, škrobu nebo separátu. Spotřebitel tak často platí za něco jiného než za maso.

Co ve skutečnosti kupujete

Rozdíl mezi šunkou nejvyšší jakosti a levným salámem není jen v chuti. Vyhláška Ministerstva zemědělství stanovuje minimální podíl masa poměrně jasně. Třeba šunka nejvyšší jakosti musí mít alespoň 90 procent masa.

U levnějších výrobků jsou čísla znatelně nižší. A někdy dost překvapí.

Na obalech se často objevuje výraz mechanicky oddělené maso. Jde o surovinu, která vzniká tlakem oddělením zbytků masa od kostí. Má jinou konzistenci i složení, než klasické maso – a je také levnější, proto po něm výrobci sahají poměrně často.

Do uzenin se běžně přidává i voda. Technologicky je to sice v pořádku, jenže tím narůstá hmotnost výrobku. Pokud má salám třeba jen kolem 50 procent masa a zbytek tvoří voda, škrob a další přísady, ve výsledku vlastně kupujete hlavně tyto levnější složky. Cena za samotné maso tak vychází mnohem výš, než se zdá na první pohled.

Levné neznamená úsporné

Většina lidí sleduje hlavně částku na cenovce. Ekonomové na to upozorňují dlouhodobě. Výrobci to samozřejmě vědí a přizpůsobují tomu balení i gramáž. Menší balení s nižším obsahem masa pak může působit výhodněji než kvalitnější výrobek, který má vyšší cenu za kus, ale také úplně jiné složení.

Testy spotřebitelské organizace dTest opakovaně ukazují, že nejlevnější párky mají zpravidla nejméně masa a naopak více soli. A právě sůl je problém. Podle Státního zdravotního ústavu její nadbytek zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku. Světová zdravotnická organizace doporučuje maximálně 5 gramů soli denně, Češi se ale pohybují skoro na dvojnásobku, což není úplně málo.

Levné uzeniny tedy nejsou jen otázkou chuti. Platíte za vodu, škrob a různé náhražky místo masa – a k tomu si přidáváte víc soli i aditiv, která mají zlepšit trvanlivost a barvu. To se v dlouhodobém horizontu může projevit.

Jak poznat skutečně výhodný nákup

Nejde o žádnou vědu, spíš o zvyk. Číst složení a dívat se na procenta masa. Když je seznam ingrediencí dlouhý přes půl obalu, většinou to nebývá dobré znamení. Vyplatí se taky rychlý přepočet ceny na kilogram a srovnání s obsahem masa, i když to pár vteřin zabere.

• Sledujte podíl masa v procentech.
• Zkontrolujte, jestli výrobek neobsahuje mechanicky oddělené maso.
• Podívejte se na množství soli na 100 gramů výrobku

Kvalitnější šunka nebo salám mívají vyšší podíl masa a jednodušší složení. Často zasytí menší porcí, takže toho ve finále nesníte tolik. A někdy tak utratíte podobně, nebo i méně.

Proč na složení záleží i po čtyřicítce

Mezi 30. a 50. rokem věku začíná být prevence civilizačních nemocí důležitější než dřív. Vyšší příjem soli a nasycených tuků z průmyslově zpracovaných masných výrobků může zvyšovat riziko kardiovaskulárních potíží. Evropský úřad pro bezpečnost potravin opakovaně upozorňuje na souvislost mezi nadměrným příjmem soli a vyšším krevním tlakem.

Neznamená to, že si už nikdy nedat párek. Spíš jde o míru a výběr. Uzeniny je rozumné brát jako doplněk jídelníčku, ne jako jeho základ. Když sáhnete po kvalitnější variantě s vysokým obsahem masa, obvykle vám stačí menší množství a tělo dostane víc živin, ne jen sůl a vodu.

Potravina, která působí levně, tak může být ve skutečnosti dost drahá. Jen to na první pohled není vidět. Skutečná cena se totiž skrývá ve složení – ne v tom velkém čísle na regálu.

Zdroje: szpi.gov.cz, dtest.cz, szu.cz, efsa.europa.eu