Ani dlažba, ani tráva: Nový materiál pro české terasy, který v létě zůstává chladný a v zimě je protiskluzový.

Na českých zahradách je letos vidět změna. Místo klasické dlažby nebo obyčejného trávníku se stále častěji objevují dřevoplastové terasy. Majitelé rodinných domů hledají povrch, který se v parném létě nerozpálí do běla a v zimě se na něm člověk nerozjede jako na ledu.

Obchodníci se stavebninami mluví o trvalém růstu zájmu. Není to žádný náhlý boom, spíš postupný posun. Lidé chtějí být víc venku, posedět, grilovat, ne jen sekat trávu. A upřímně, koho baví každé jaro brousit prkna a natírat je olejem?

Materiál známý pod zkratkou WPC (wood plastic composite) vzniká smícháním dřevěné moučky a polymeru, nejčastěji polyetylenu či polypropylenu. Výsledkem je profil, který vzhledem připomíná dřevo, ale při změnách teplot a vlhkosti pracuje podstatně méně. Nezvlní se tak snadno a drží tvar.

Proč se na slunci nerozpálí jako dlažba

Betonová nebo keramická dlažba se na přímém slunci klidně dostane přes 50 °C, zvlášť u tmavších odstínů. To pak chůze naboso opravdu není nic příjemného. Dřevoplastová prkna se zahřívají pomaleji – obsahují totiž dřevní složku s nižší tepelnou vodivostí než má kámen nebo beton.

Jednoduše řečeno, teplo se v materiálu nešíří tak rychle. Povrch se sice ohřeje taky, ale obvykle ne tak extrémně. Někteří výrobci navíc používají světlejší pigmenty a úpravy, které část slunečního záření odráží. V praxi to znamená, že se po terase dá projít i v horkém odpoledni, aniž by člověk poskakoval po jedné noze.

Bezpečnost v zimě a za deště

Kluzký povrch je častým důvodem pádů kolem domu. Statistiky dlouhodobě ukazují, že právě uklouznutí patří mezi nejběžnější domácí úrazy. U teras proto záleží na protiskluzových vlastnostech, které se hodnotí podle evropských norem.

WPC prkna mívají jemné drážky nebo kartáčovaný povrch. Není to jen design, struktura zvyšuje tření mezi chodidlem a podlahou. Laicky řečeno, noha má větší jistotu. Výhodou je i nižší nasákavost oproti klasickému dřevu, voda tak nezůstává v materiálu a při mrazu se netvoří souvislá hladká vrstva tak rychle jako na dlažbě.

Samotný materiál ale nestačí. Důležitá je montáž, na to se občas zapomíná. Terasa by měla mít mírný spád, aby voda mohla odtékat a nikde nestála. Špatně vyřešené odvodnění dokáže potrápit i jinak kvalitní realizaci.

Životnost a údržba v praxi

Výrobci obvykle uvádějí životnost mezi 20 až 30 lety, někdy i víc. Oproti masivnímu dřevu není potřeba pravidelné olejování ani lakování. Stačí voda, případně jemný čisticí prostředek. Pro někoho detail, pro jiného zásadní úspora času.

Je ale fér dodat, že rozdíly v kvalitě existují. Levnější varianty mohou časem blednout nebo se víc zahřívat. Při výběru se vyplatí sledovat hustotu materiálu a konstrukci profilu – plné profily bývají odolnější než duté, i když jsou těžší a o něco dražší.

Ekologie a cena rozhodují

Častým argumentem pro WPC je podíl recyklovaných plastů. Někteří výrobci uvádějí desítky procent recyklátu, což může snížit ekologickou stopu výroby. Pořád je to ale materiál s obsahem plastu, takže za čistě přírodní řešení ho považovat nelze.

Cenově se dřevoplast pohybuje někde mezi kvalitním dřevem a prémiovou dlažbou. Za metr čtvereční zaplatíte víc než za základní beton, to je fakt. Na druhou stranu odpadají pravidelné nátěry a opravy, které se u dřeva časem nasčítají. Když se započte práce i materiál, rozdíl už nevypadá tak dramaticky.

Pokud o nové terase přemýšlíte, vyžádejte si vzorek a nechte ho pár dní na přímém slunci. Sledujte barvu, zahřívání i reakci na vlhkost. Ptejte se na délku záruky a reference konkrétních realizací. Právě kombinace vhodně zvoleného materiálu a pečlivé montáže rozhoduje o tom, jestli terasa vydrží roky bez zbytečných komplikací.

Zdroje: csu.gov.cz, tzb-info.cz, stavbaweb.cz, spcr.cz