Tento starý kuchyňský nástroj vypadá jako bezcenný odpad, avšak pro sběratele může představovat cenný klenot.

Někde na půdě, jinde zapadlé vzadu ve šuplíku kredence. Litinový mlýnek, otlučený smaltovaný hrnek nebo těžká forma na bábovku. Většina z nás nad tím mávne rukou a bez lítosti to odnese ke kontejneru. Jenže právě takové věci někdy budí mezi sběrateli až nečekaný zájem.

Retro vybavení domácností jde v posledních letech nahoru. Na aukčních portálech typu Aukro či eBay je vidět, že původní kuchyňské kousky z první republiky nebo ze 60. a 70. let mizí rychleji než dřív. Láká je hlavně poctivý materiál a taky příběh, který s sebou nesou.

Dobře je to vidět třeba na litinových mlýncích na maso značky Porkert. Na první pohled těžké železo, které dnes nahradí elektrika. Přesto se zachovalé kusy s původní barvou a kompletním příslušenstvím prodávají klidně za několik tisíc korun. Záleží na stavu, roku výroby i konkrétní sérii, a někdy rozhodují detaily.

Proč mají staré kuchyňské věci hodnotu

Samotné stáří nestačí. Sběratelé sledují hlavně původ a značku. Československé podniky jako Smaltum, Sfinx nebo právě Porkert měly pověst kvalitních výrobců a část produkce šla i na export. Když je na dně nádoby čitelné logo, cena obvykle roste.

Důležitý je také stav. Oprýskaný smalt nebo chybějící součástky hodnotu snižují, i když ne vždycky dramaticky. A pak je tu design – typické květinové dekory z padesátých let nebo jednoduché funkcionalistické tvary. Ty dnes zapadají do takzvaného vintage stylu, který podle interiérových návrhářů působí útulněji a osobněji, než sterilní novovýroba.

Starý kus nádobí tak nemusí být jen praktickou pomůckou. Často funguje i jako dekorace, která přitáhne pozornost hned při vstupu do kuchyně.

Které kousky sběratelé hledají nejčastěji

Ne všechno, co je staré, má automaticky cenu. Dřevěná vařečka po babičce bude mít spíš citovou hodnotu. Existují ale předměty, po kterých je poptávka dlouhodobě.

• litinové mlýnky na maso nebo kávu
• smaltované hrnce a pekáče s původním dekorem
• formy na bábovku z první poloviny 20. století
• mechanické kuchyňské váhy značek Soehnle či Berkel

U vah hraje roli přesnost i to, jak vypadá stupnice. Porcelánový ciferník nebo mosazné detaily dokážou cenu znásobit. Podobně jsou na tom ruční šlehače či staré kráječe chleba – pokud fungují a nejsou neodborně opravované.

Odborníci připomínají, že velkou výhodou je původní krabice nebo návod. Zní to jako drobnost, ale právě tyhle detaily potvrzují pravost. Repliky se objevují čím dál častěji a laik je někdy nerozezná, i když rozdíl v hodnotě je zásadní.

Jak poznat, že doma nemáte jen harampádí

Zkuste se podívat na výrobní značku. Bývá vyražená zespodu nebo na těle přístroje, někdy sotva čitelná. Pomoci mohou i staré katalogy, dnes už dostupné v online archivech muzeí či na sběratelských webech.

Napoví také materiál. Těžká litina, silný smalt nebo masivní mosaz většinou znamenají vyšší kvalitu než lehký hliník z pozdějších let. Rozdíl poznáte často už podle váhy v ruce, i když to není pravidlem.

Pokud si nejste jistí, není ostuda zajít za odhadcem nebo na bleší trh a zeptat se. Odhad stojí pár stovek, ale může se ukázat, že doma leží věc za několik tisíc. A to už stojí za trochu námahy.

V poslední době se navíc tyto předměty znovu používají. Litinová forma peče rovnoměrně, mechanický mlýnek nepotřebuje elektřinu a vydrží roky. Možná i déle, než moderní spotřebiče z obchodu.

Než tedy něco vyhodíte, zkuste se na to podívat ještě jednou. Není tam značka, která už dávno zanikla? Nechybí žádná součástka? Možná držíte malý poklad, nebo alespoň kus poctivého řemesla. A to se dnes cení víc, než by se mohlo zdát

Zdroje: aukro.cz, ebay.com, narodnimuzeum.cz, retro-muzeum.cz