Zloději v Tescu? Ne, v americkém obchodě s elektronikou. Odstraňují komponenty, aby je ochránili před

Vítejte, vážení technologičtí nadšenci a příznivci okázalého plýtvání! Dnes se podíváme na nejnovější výstřelek z velkého amerického snu, kde realita naráží na absurditu s grácií slona v porcelánu. Ano, řeč je o obchodních řetězcích s elektronikou, které se v zoufalé snaze ochránit svůj majetek před vysoce sofistikovanými zloději rozhodly pro revoluční řešení: odstranit z vystavených počítačů to nejcennější – grafické karty a operační paměti.

Když se z PC stane jenom „bedna“

Představte si to. Jdete si do obchodu, plni očekávání, že si prohlédnete nejnovější technologické zázraky. Chcete si osahat ten naleštěný stroj, který slibuje nekonečné hodiny zábavy a produktivity. Ale co vidíte? Prázdné sloty tam, kde by měly být blyštivé komponenty. Místo toho tam zívají díry, jako by si z toho počítače někdo právě vyoperoval srdce a plíce. Ano, přesně takhle to teď vypadá v některých amerických obchodech. Grafická karta a RAM, ty drahé šperky moderní výpočetní techniky, jsou pryč. Bez nich je ten počítač jenom… no, jenom krabice s dráty. Možná taková moderní skulptura, která symbolizuje prázdnotu naší spotřební společnosti.

Proč se to děje? Protože peníze, milí přátelé. Vždycky jde o peníze.

Ceny paměťových čipů, a potažmo grafických karet a RAM, letí vzhůru jako raketa na Mars. A kde jsou peníze, tam jsou i šikovné ruce. Tedy, spíše rychlé ruce. Zloději, ti moderní „sběratelé“ hardwaru, si totiž všimli, že z vystavených kusů se dají komponenty demontovat s chirurgickou přesností a následně prodat za plnou cenu na černém trhu. Proč by se namáhali s kradením celého počítače, když můžou mít jen ten nejcennější kousek? Je to jako jít do restaurace a ukrást jenom lanýže z předkrmu. Efektivní, ne? Obchodní řetězce, které se dosud chlubily svými technologickými „vitrínami“, teď zjistily, že jejich výlohy jsou vlastně jenom samoobslužné výdejny pro organizovaný zločin.

Řešení hodné Nobelovy ceny za ekonomii (nebo za absurditu)

A jaké je řešení? Místo aby obchodní řetězce investovaly do lepších zabezpečovacích systémů, najaly více ostrahy, nebo snad… no, víte, prostě do zabezpečení, rozhodly se pro cestu nejmenšího odporu. Prostě ty komponenty odstraní. Vystavený kus tedy už není plně funkční ukázkou toho, co si kupujete. Je to jenom takový „dummy“, maketa. Zákazník si prohlédne prázdnou skříň, možná si sáhne na chladný plastový obal od grafické karty, která kdysi bývala uvnitř. Pak mu prodavač s úsměvem vysvětlí, že ta správná, funkční grafika mu bude dodána až po zaplacení. A RAM? Ta přijde taky. Možná.

Je to geniální. Proč prodávat hotový produkt, když můžete prodávat… příslib produktu? Zákazník si koupí počítač, který je v podstatě neúplný. Jako byste si koupili auto bez motoru a čekali, že vám ho dovezou domů a pak vám ho ještě mechanik složí. Ale co, v Americe je všechno možné, a když to znamená ušetřit pár dolarů na ostraze a pár tisíc na ukradených komponentech, proč ne? Hlavně že se ušetří. A že si zákazník odnese domů jenom „polotovar“? To se dá snadno zamaskovat marketingovými hesly o „personalizaci“ a „flexibilitě“. Kdo by si taky stěžoval, když může mít svůj vlastní, unikátní, částečně sestavený počítač?

Tato situace nám ukazuje, kam až může dojít honba za ziskem a jak absurdní řešení mohou vzniknout tváří v tvář kriminalitě. Místo aby se řešil kořen problému, tedy zabezpečení a prevence krádeží, sahá se k opatřením, která degradují samotný zážitek z nákupu a poškozují důvěru mezi obchodem a zákazníkem. Je to vlastně docela trefná metafora pro mnoho oblastí našeho života, kde se složitá řešení nahrazují těmi nejjednoduššími, a často i těmi nejhloupějšími. A tak, až příště půjdete do obchodu s elektronikou a uvidíte vystavený počítač bez grafiky a RAM, vzpomeňte si na tento článek. A možná si i ověřte, zda vám v kapse nezbyla jen prázdná obálka.