V Česku ji považují za plevel a ničí, zatímco v Asii je cennou léčivou rostlinou na klouby.

Najdete ji u silnic, kolem řek i na zarostlých pozemcích za městem. V Česku ji většina lidí považuje za úporný plevel a snaží se ho zbavit, protože roste rychle a vytlačí skoro všechno kolem. Jenže v Asii má úplně jinou pověst.

Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) se do Evropy dostala už v 19. století, původně jako okrasná exotika do parků. Nadšení ale dlouho nevydrželo. Ukázalo se, že se šíří až nepříjemně snadno. Prorůstá podél cest, umí si poradit i s betonem a její oddenky jdou hluboko do země, kde se těžko likvidují.

Právě kořen je přitom to, co je v tradiční čínské medicíně nejcennější. V Číně rostlinu znají pod názvem Chu čang a používají ji po staletí. U nás je naopak vedená jako invazní druh, Agentura ochrany přírody a krajiny ji eviduje mezi problematickými rostlinami a obce dávají nemalé peníze do jejího potlačování.

Proč je křídlatka v Asii tak ceněná

Kořen obsahuje vysoké množství resveratrolu, což je přírodní polyfenol s antioxidačními účinky. Antioxidanty obecně chrání buňky před poškozením volnými radikály – ty vznikají třeba při zánětu nebo stresu organismu. Není to žádný zázrak na počkání, ale biologicky aktivní látka, která má svůj význam.

Právě kvůli možnému vlivu na zánětlivé procesy se křídlatka často spojuje s podporou kloubů. Studie zveřejněné v Journal of Ethnopharmacology popisují protizánětlivou aktivitu extraktů z Reynoutria japonica v laboratorních podmínkách. To ale automaticky neznamená, že funguje stejně i u každého člověka.

Resveratrol se dnes zkoumá také ve vztahu ke kardiovaskulárnímu zdraví. Odborné práce v časopise Nutrients mluví o jeho antioxidačním potenciálu, jenže účinek u lidí záleží na dávce, formě i délce užívání. A tady už bývá rozdíl mezi laboratorní studií a realitou běžného života.

Od plevele k obchodní komoditě

Na asijských trzích se sušený kořen prodává jako součást bylinných směsí. Cena se může pohybovat ve stovkách korun za kilogram, záleží na kvalitě i způsobu zpracování. Důležitý je obsah účinných látek, ale i původ suroviny – sběr z volné přírody a cílené pěstování se mohou lišit.

V tradiční čínské medicíně se křídlatka používá nejen při potížích s klouby. Zmiňuje se také podpora krevního oběhu nebo využití při některých kožních problémech. Západní medicína je v tomhle směru zdrženlivější. Evropský úřad pro bezpečnost potravin upozorňuje, že doplňky stravy s resveratrolem nelze prezentovat jako léčbu nemocí, protože klinických důkazů je zatím málo.

Zajímavé je, že většina doplňků stravy v Evropě získává resveratrol právě z křídlatky, nikoliv z vína, s nímž si ho lidé často spojují. Kořen má totiž mnohem vyšší koncentrace této látky. To je také důvod, proč se stal důležitou surovinou pro farmaceutické zpracování.

Proč ji v Česku nikdo nechce

Z pohledu ochránců přírody je to problémová rostlina. Vytváří husté porosty, které brání růstu původních druhů a snižují biodiverzitu. Stačí malý kousek oddenku a rostlina znovu obrazí, někdy i tam, kde by to člověk nečekal.

Ministerstvo životního prostředí proto doporučuje kombinovat mechanické odstraňování s cílenou aplikací herbicidů. Není to jednoduché ani levné, a výsledky se často dostaví až po delší době. Přesto se obce do likvidace pouštějí opakovaně.

Může dávat smysl i u nás?

Někteří odborníci upozorňují, že bezhlavý samosběr a domácí výroba tinktur nemusí být bezpečné. Obsah účinných látek kolísá podle stáří rostliny, místa růstu i ročního období. A při záměně s jiným druhem může dojít ke zdravotním komplikacím, což si málokdo uvědomí.

Bezpečnější variantou zůstávají standardizované přípravky, kde výrobce deklaruje složení. I tam ale platí, že nejde o lék v pravém slova smyslu. Spíš o doplněk, který může – ale nemusí – mít podpůrný efekt.

České výzkumné týmy se v posledních letech věnují invazním rostlinám i z pohledu jejich možného využití. Botanici z Masarykovy univerzity připomínají, že některé nepůvodní druhy obsahují zajímavé sekundární metabolity. Rostlina si je vytváří pro vlastní ochranu, člověk v nich ale může najít farmakologický potenciál.

Křídlatka tak zůstává trochu paradoxem. Na jedné straně agresivní vetřelec, kterého se chceme zbavit. Na druhé straně zdroj látek s prokazatelnou biologickou aktivitou. Možná by stálo za to hledat cestu, jak ji regulovat a zároveň rozumně využít – i když to nebude úplně jednoduché.

Zdroje: aopk.gov.cz, efsa.europa.eu, journalofethnopharmacology.com, mdpi.com