Třicet let vkládali drobné do lahve. Když ji konečně otevřeli, zažili šok.

Tři desítky let končily drobné mince v obyčejné zavařovačce na kuchyňské polici. Bez propočtů, bez cíle. Prostě zvyk. Když ji letos v zimě po letech otevřeli, zůstali stát nad stolem a jen nevěřícně počítali.

Manželé z Olomouce s tím začali někdy na začátku devadesátých let. „Když jsme přišli domů a vysypali kapsy, koruny šly rovnou do sklenice,“ vypráví dnes šestašedesátiletá Jana. Nebyl za tím žádný plán, žádná strategie. Spíš taková domácí tradice, která se opakovala skoro každý večer.

Na začátku letošního roku se rozhodli, že ji konečně otevřou. Potřebovali peníze na opravu plotu kolem zahrady. Čekali pár tisíc, možná deset. Místo toho napočítali víc než 86 tisíc korun. A to sami říkají, že nikdy nedávali stranou nic velkého, někdy tam hodili dvě koruny, jindy pět.

Efekt drobných částek v praxi

Podle údajů České národní banky zůstávají v domácnostech miliardy korun v mincích, které lidé prakticky nepoužívají. Leží v šuplících, miskách nebo právě ve sklenicích. Ekonomové mluví o takzvaném efektu mikroúspor – malé částky, které se pravidelně opakují, se časem nasčítají do překvapivě vysoké sumy.

Finanční poradce Radim Fiala ze společnosti Partners už dříve upozorňoval, že lidé často podceňují obyčejnou pravidelnost. Dvacet korun denně dělá za rok přes sedm tisíc. A to už není zanedbatelné, i když to tak na první pohled nevypadá.

Kolik může přinést obyčejná disciplína

Manželé si zpětně spočítali, že do sklenice dávali průměrně asi osm korun denně. Někdy méně, jindy víc, podle toho jaké mince zrovna zbyly. Za třicet let se to nasčítalo na víc než deset tisíc kusů mincí. Kdyby stejné peníze ležely na běžném účtu bez úroku, výsledek by byl vlastně stejný.

Jenže kdyby je ukládali třeba do konzervativního fondu s průměrným výnosem okolo tří procent ročně, konečná částka by byla vyšší. A rozdíl by nebyl úplně malý. Právě tady vstupuje do hry složené úročení – tedy úroky z úroků, které se postupně nabalují. Čím delší čas, tím větší efekt, to je skoro až nudná poučka, ale funguje.

Odborníci často připomínají, že délka spoření hraje větší roli než samotná výše vkladu. Začít brzy, vydržet. To je celé, i když to zní moc jednoduše.

Zajímavý je i psychologický rozměr. Studie zveřejněná v Journal of Consumer Research ukazuje, že lidé lépe dodržují návyky, které jsou jednoduché a nevyžadují složité rozhodování. Hodit minci do sklenice zvládne každý, bez přemýšlení. A právě v té jednoduchosti je síla.

Hotovost mizí, princip zůstává

Placení v hotovosti ale pomalu ustupuje kartám a mobilům. Statistiky České bankovní asociace potvrzují, že bezhotovostních plateb přibývá každý rok. Sklenic s mincemi tak bude asi ubývat, to je realita.

Princip drobných úspor se však dá převést i do digitální podoby. Některé banky umožňují automatické zaokrouhlování plateb kartou. Zaplatíte třeba 92 korun, z účtu odejde 100 a osm korun se převede na spořicí účet. Nenápadné, skoro to nebolí.

Analytici doporučují nastavit částku tak, aby byla dlouhodobě udržitelná. Lepší je menší suma, která odchází pravidelně, než ambiciózní plán, který po pár měsících vzdáte. Pravidelnost je důležitější než výše jedné úložky.

Příběh manželů z Olomouce je vlastně docela obyčejný. A právě proto funguje. Kdyby peníze investovali, mohli mít dnes ještě víc, to je pravda. Jenže i tak jim jednoduchý zvyk vytvořil rezervu bez stresu a složitých rozhodnutí. Někdy stačí málo – malý krok, který se opakuje den co den. A po letech se člověk nestačí divit.

Zdroje: cnb.cz, cbaonline.cz, journalofconsumerresearch.com, partners.cz