Tato plemena psů téměř nepoužívají štěkot. Skvělá volba pro život v paneláku a pro ohleduplné sousedy.

Někteří pejsci dokážou fungovat v bytě tak nenápadně, že si jich sousedé sotva všimnou. Největší zásluhu na tom má jejich klidná povaha a fakt, že se neprojevují hlasitěji, než je nutné. V posledních letech to potvrzují i chovatelské kluby – lidé ve městech dávají čím dál častěji přednost menším a tichým plemenům, která dobře zapadnou do městského rytmu.

Když si někteří lidé vybírají psa do bytu, bývá jednou z prvních otázek, zda bude štěkat při každém zvuku z chodby. Přestože je štěkání pro psy zcela přirozené, některé rasy k němu tíhnou méně. U loveckých psů to byl dříve dokonce záměr – při práci museli být potichu, aby nevyplašili zvěř. U jiných plemen se tichý projev vyvinul spíš samovolně jako součást jejich povahy.

Basenji: pes, který místo štěkání vydává typické „jódlení“

Basenji pochází ze střední Afriky a už dlouhé roky je znám jako pes, který štěká jen minimálně. Neznamená to, že nemá hlas – jeho hrtan je ale utvářen trochu jinak, a tak připomíná spíš jódlující zvuk. V běžném bytě lidé oceňují hlavně to, že basenji nereaguje na každý ruch a většinu své komunikace řeší gesty a držením těla. Majitelé často říkají, že se kolem něj dá bez problémů pracovat, a to i když je doma celý den.

Shiba inu: vyrovnaný pes, který jen málokdy zvedne hlas

Shiba inu patří v poslední době mezi nejžádanější menší psy. Má vlastní hlavu, ale zároveň je klidná a své projevy si šetří na situace, kdy opravdu dává pozor. Běžné zvuky z chodby ji obvykle nechávají v klidu, což chovatelé vysvětlují její vyrovnanou a samostatnou povahou.

Lidé žijící v bytech oceňují, že shiba nepotřebuje neustálou pozornost. Když má svůj denní rytmus, venčení a trochu prostoru pro sebe, bývá tichým a spolehlivým společníkem. Upozorňují na to i dlouholetí chovatelé japonských plemen – shiba zbytečně nepanikaří a ke štěkání se uchyluje jen zřídka.

Francouzský buldoček: nenápadný komik, který doma nedělá rámus

Francouzský buldoček patří v Česku k nejoblíbenějším bytovým psům. Jeho krátký čenich způsobuje, že má trochu jiný způsob dýchání – občas si odfrkne nebo zachrochtá, ale hlasité štěkání k němu příliš nepatří. Chovatelské kluby uvádějí, že na sebe upozorní výrazněji jen tehdy, když ho něco skutečně rozhodí. Jinak je to spíš pohodový parťák, který se drží při zemi.

Jak udržet psa v bytě co nejtiššího

I u plemen, která bývají přirozeně klidná, se může stát, že začnou štěkat více, než je obvyklé. Nejčastější příčinou bývá nuda, nedostatek pohybu nebo dlouhodobé napětí. Pokud má pes pravidelné vycházky, srozumitelný denní režim a nějaké mentální úkoly, je šance na zbytečné štěkání mnohem menší. Veterináři dlouhodobě upozorňují, že prevence je vždy jednodušší než odnaučování návyků, které už pes přijal.

Ve městech bývá citlivým místem hlavně reakce na hluky na chodbě. Mnoha lidem pomohly krátké tréninky, kdy pes dostal pochvalu nebo pamlsek za to, že při zazvonění nebo krocích na schodišti zůstal v klidu. Podle zkušeností majitelů z panelových domů se pak často stává, že sousedé ani netuší, že za zdí žije pes.

Tichá plemena dokážou život v bytě výrazně zpříjemnit, ale konečný výsledek drží v rukou majitel. Výběr rasy je jen začátek – opravdové ticho vzniká až díky každodenním drobnostem, které psovi dodají jistotu a pocit bezpečí.

Zdroje: akc.org, fci.be, cesm.psy, vetmeduni.ac.at