Starý peřinový polštář není jen starým cetkem, švadlena předvedla, jak z něj vytvořit luxusní dekoraci.

Staré péřové polštáře se často vynoří při úklidu půdy jako připomínka časů, na které už doma nikdo nemyslel. Přesto v sobě skrývají překvapivě hodnotný materiál, který má i po letech co nabídnout. Švadleny, jež s husím peřím pracují od mládí, říkají, že kvalitní výplň bývá právě to, co dnešní levné syntetické výplně nemají – životnost a schopnost držet tvar.

Odborníci z České společnosti ornitologické potvrzují, že husí peří díky své duté struktuře neztrácí pružnost ani po desítkách let, pokud není zasažené vlhkostí. V textilu tak nejde o sentimentální vzpomínku, ale o materiál, který stále obstojí i v konkurenci moderních náhrad.

Rostoucí zájem o staré polštáře je v posledních letech patrný i podle švadlen z menších regionů. Lidé za nimi chodí se slovy, že raději opraví něco původního, než aby kupovali výplně, které po roce splasknou. Jedna z švadlen z Podřipska popsala pro Deník, že k ní stále častěji nosí polštáře po prarodičích a ptají se, co z nich může vzniknout. Většinou jde o snahu využít věc, která má osobní hodnotu a současně je dost kvalitní, aby ještě posloužila.

Jak dát polštáři nový úkol

Kdo chce polštář využít jinak než pod hlavu, nemusí se bát složitých postupů. Nejdřív je dobré peří vysypat, nechat provětrat a prsty ho trochu načechrat. Často se ukáže, že výplň není ve špatném stavu, jen je slehlá od dlouhého uložení. Po krátké úpravě se peří znovu rozvine a získá pružnost.

V poslední době získává oblibu takzvaný bolster, tedy protáhlý polštář ve tvaru válce. Návrháři, s nimiž mluvili redaktoři Domu a bydlení, říkají, že lidé tento tvar berou jako jednoduchý způsob, jak oživit ložnici nebo obývák. Hodí se k modernímu i venkovskému stylu a pokud se vyplní peřím, působí na dotek mnohem přirozeněji než syntetické výplně.

Při šití se obvykle používá pevnější látka – bavlna, len nebo silnější plátno. Látka musí držet tvar, ale zároveň umožnit, aby se peří uvnitř rovnoměrně usadilo. Kdo zvolí výraznější materiál, vytvoří doplněk, který bude působit jako ruční práce a zároveň vydrží běžné používání.

Co je potřeba udělat

Výroba nového dekoru z peří má několik jednoduchých kroků. Začíná se ušitím vnitřního vaku, do kterého se peří přesype. Vak zabrání tomu, aby se jemné části dostávaly ven, a potah lze díky tomu později vyprat. Teprve potom se šije samotný potah – podle toho, zda člověk chce válec, menší dekorativní polštář nebo třeba sedák na lavici.

Když se peří nasype do vaku, stačí ho uzavřít a vložit do potahu. V této chvíli se většinou nejvíce projeví vlastnosti přírodního materiálu. Polštář se přirozeně srovná, získá objem a měkkost, kterou bývá těžké napodobit umělými výplněmi. Švadleny, které se renovacím věnují desítky let, říkají, že dobře ušitý péřový dekor vzhledem i kvalitou snadno konkuruje dražším studiovým výrobkům.

Pokud má někdo více polštářů, může si udělat i několik dekorů různého tvaru. Švadleny doporučují ponechat si malé množství peří bokem – časem polštář přirozeně lehce sedne a výplň se může hodit na doplnění.

Na závěr odbornice připomínají jednoduchou věc: starý péřový polštář není odpad. Když dostane nový potah, může sloužit jako dekorace a zároveň jako připomínka řemesla, které mělo v českých domácnostech nezastupitelné místo. Kvalitní peří má hodnotu, kterou v době rychlých spotřebních trendů stále více lidí znovu objevuje.

Zdroje: denik.cz, dumabydleni.cz, csop.cz, idnes.cz