Starlink Gen2: Dalších 7 500 satelitů na oběžnou dráhu. Budeme mít konečně internet jako z Marsu?
Takže, přátelé a spolubydlící na této modré kuličce, máme tu další skvělou zprávu, která nám má zvednout náladu a zrychlit připojení k internetu. Všichni víme, že Starlink, ten vesmírný projekt Elona Muska, který nám slibuje revoluci v připojení, už nám tu nějakou dobu dělá společnost. A teď, světe div se, FCC (Federal Communications Commission, pro ty, co si myslí, že je to zkratka pro „Fantasticky Cool Akce“) schválila SpaceX vypuštění dalších 7 500 satelitů druhé generace. Ano, čtete správně. Sedm a půl tisíce. To už je pořádná armáda satelitů, která se chystá obíhat Zemi. Kdo ví, jestli si Elon nevymyslel, že má vesmír málo odrazových světel.
Rychlejší internet, nižší odezva? Nebo jen další vesmírná smetiště?
Podle všech oficiálních prohlášení a tiskových zpráv nám tato expanze slibuje vyšší rychlosti a nižší odezvu. Což je samozřejmě skvělé. Kdo by si nepřál internet tak rychlý, že byste si mohli stáhnout celý vesmír ještě předtím, než si stihnete uvařit kafe? A odezva, která bude tak nízká, že budete mít pocit, že sedíte přímo u serveru, ať už je kdekoliv. Představte si ty možnosti! Online hraní bez lagů, videokonference bez zasekávání, stahování filmů rychleji, než se stihnou vyprázdnit vaše zásoby popcornu. Zní to pohádkově, že? A pak je tu ta druhá strana mince, ta, o které se mluví méně, ale která je neméně důležitá. Přísnější dohled nad vesmírným odpadem. To je totiž taková malá nepříjemnost, když na oběžnou dráhu posíláte tisíce a tisíce kovových krabic. Doufejme, že ty nové satelity budou mít zabudované senzory na vyhýbání se kolizím, nebo alespoň nějaké vesmírné koště, které je zamete, až doslouží.
Satelity Gen2: Co to vlastně znamená pro nás, obyčejné smrtelníky?
Satelity druhé generace, neboli Gen2, mají být podle SpaceX o poznání výkonnější. Větší, s pokročilejší technologií, schopnější přenášet více dat. To by mělo znamenat, že pokrytí bude ještě lepší a rychlost ještě vyšší. A co je důležité, měly by být schopné obsloužit i větší počet uživatelů najednou. Takže konečně by se mohlo stát, že i v těch nejodlehlejších koutech naší vlasti, kam dosud internet dorazil maximálně tak v podobě poštovního holuba, bude možné sledovat Netflix v HD kvalitě. A pro ty z nás, co už Starlink máme, to znamená potenciální upgrade. Možná nám konečně vymění ty naše pomalejší satelity za ty nové a rychlé, jako když vám v autosalonu nabídnou výměnu starého favorita za nejnovější Teslu. Jen doufejme, že cena nebude tak raketová jako název společnosti.
Vesmírný odpad: Neřešený problém, který se zvětšuje
A teď k tomu vesmírnému odpadu. To je taková ta věc, která nám v noci nedá spát, když se podíváme na oblohu a vidíme ty tisíce světýlek. Každý z nich je potenciální problém. Starý satelit, kus rakety, úlomek z kolize – to všechno obíhá kolem Země a představuje riziko pro aktivní satelity, kosmické lodě a v budoucnu možná i pro budoucí vesmírné turisty. Schválení dalších 7 500 satelitů jen přidává na této hromádce. FCC sice zavádí přísnější dohled, ale co to přesně znamená v praxi? Budou mít satelity povinnost se po skončení své životnosti samy zřítit do atmosféry a shořet? Nebo se budou muset parkovat na nějaké „hřbitovní oběžné dráze“? A kdo bude kontrolovat, zda se tyto předpisy dodržují? Je to jako dát dítěti novou hračku a říct mu, aby si s ní hrálo opatrně. Uvidíme, jak dlouho to vydrží.
Konkurence a budoucnost internetu
Starlink není jediný, kdo se snaží ovládnout oblohu. I jiné společnosti pracují na svých satelitních konstelacích. To je dobře, konkurence je zdravá a může vést k inovacím a lepším cenám pro nás, koncové uživatele. Ale zároveň to znamená ještě více objektů na oběžné dráze. Budoucnost internetu se tak možná přesouvá na oběžnou dráhu. Místo kabelů pod zemí budeme mít kabely ze satelitů. A my budeme sedět doma, dívat se na oblohu a doufat, že nám tam nahoře nic nespadne na hlavu. Nebo spíš, že nám tam nahoře nezačne padat internet.
Celé to schválení dalších satelitů Starlinku je takový typický příklad pokroku, který přináší nejen výhody, ale i nová rizika. Na jednu stranu tu máme slib rychlého a dostupného internetu pro všechny, na stranu druhou tu máme rostoucí problém s vesmírným odpadem a potenciálními kolizemi. Je to trochu jako když vám nabídnou dort, který vypadá úžasně, ale nikdo vám neřekne, že je z jedovatých hub. Doufejme, že v případě Starlinku se nakonec ukáže, že ty houby byly jen jedlé, a že ta obloha nad námi zůstane bezpečnější než rušná dálnice. A že to připojení bude skutečně takové, jaké slibují, a ne jen další digitální fata morgána v nekonečné poušti vesmíru.
