Senioři mohou ztratit výhody jen tím, že bezdůvodně setrvávají u jednoho poskytovatele.

Tisíce seniorů v Česku každý rok platí víc, než by museli. Ne proto, že by utráceli za zbytečnosti, ale protože roky zůstávají u stejného dodavatele energií, operátora nebo banky. To, co dřív bývalo odměnou za loajalitu, dnes často znamená vyšší cenu a méně výhod.

Firmy běžně lákají nové klienty na akční nabídky, bonusy nebo neveřejné tarify. Kdo už smlouvu má, na podobné podmínky většinou nedosáhne. Rozdíly přitom nejsou zanedbatelné, může jít o stovky, ale klidně i tisíce korun za rok. A právě lidé nad šedesát let mění poskytovatele spíše výjimečně.

Data Českého statistického úřadu dlouhodobě ukazují, že starší domácnosti bývají při změnách smluv velmi opatrné. Není se čemu divit. Jenže trh se mezitím proměnil a to, co kdysi dávalo smysl, dnes může rodinný rozpočet zbytečně zatěžovat.

Věrnost už automaticky neznamená lepší cenu

Energetický regulační úřad opakovaně upozorňuje, že mezi staršími a aktuálními tarify mohou být citelné rozdíly. Některé smlouvy uzavřené před energetickou krizí zůstaly beze změny, i když nové produkty jsou výhodnější. Pokud je smlouva na dobu neurčitou, přechod jinam nebývá sankcionován – a někdy stačí jen požádat o novější tarif u stejné firmy.

Podobná praxe je běžná i u mobilních operátorů. Novým zákazníkům nabídnou víc dat za méně peněz, zatímco stávající klient dostane lepší podmínky až ve chvíli, kdy naznačí odchod. Český telekomunikační úřad eviduje statisíce přenesených čísel ročně, což samo o sobě napovídá, že změna operátora dnes není žádné papírování na týdny.

Banky a pojišťovny spoléhají na to, že klient zůstane

Banky pravidelně přicházejí s bonusy za založení účtu nebo s vyšší sazbou na spořicích účtech pro nové klienty. Ten, kdo účet používá roky, často zůstává u původního úroku, který je o poznání nižší. Česká národní banka ve svých přehledech opakuje, že rozdíly mezi jednotlivými bankami jsou výrazné a vyplatí se je sledovat, i když se do toho člověku zrovna nechce.

U pojištění domácnosti či povinného ručení hraje roli automatické prodloužení smlouvy. Pokud si klient nepohlídá termín, smlouva se obnoví a běží dál. Mezitím se ale ceny i podmínky na trhu změnily. Rozdíl v pojistném může být klidně několik tisíc korun ročně, což už v rozpočtu znát je.

Ekonomové mluví o efektu setrvačnosti – lidé mají tendenci zůstávat u toho, co znají, i když to není nejvýhodnější. U seniorů se přidává obava z administrativy nebo z nového prostředí. Ve skutečnosti dnes většinu kroků vyřídí nový poskytovatel za klienta, stačí podepsat pár dokumentů a je hotovo.

Kolik může domácnost skutečně ušetřit

Podle modelových propočtů finančních poradců se při kombinaci změny dodavatele energií, mobilního tarifu a úpravě pojištění může běžná domácnost dostat na úsporu deset až patnáct tisíc korun ročně. U větších domů nebo vyšší spotřeby energií i víc. Není to tedy jen drobná částka, kterou člověk sotva postřehne.

Před jakýmkoliv krokem je ale potřeba zjistit, na jak dlouho je smlouva uzavřena a zda nehrozí sankce za předčasné ukončení. U smluv na dobu určitou se vyplatí hlídat výročí. Výpovědní lhůta bývá jeden až tři měsíce před koncem fixace, někdy i kratší, podle podmínek.

Jak na změnu bez zbytečných komplikací

Základem je srovnání nabídek. Pomoci mohou oficiální nástroje, například kalkulačka Energetického regulačního úřadu nebo přehledy Českého telekomunikačního úřadu. U bank a dalších finančních produktů je dobré projít aktuální sazebníky, případně výroční zprávy – nejsou tak složité, jak to na první pohled vypadá.

Postup může být jednoduchý:

• zkontrolovat, jaký typ smlouvy máte a dokdy platí
• porovnat současnou cenu s tím, co je teď na trhu
• oslovit svého poskytovatele a zkusit vyjednat lepší podmínky
• pokud nevyhoví, podat výpověď ve stanovené lhůtě

Nejde o žádnou revoluci. Spíš o pravidelnou kontrolu jednou za rok, která zabere hodinu nebo dvě. V době rostoucích nákladů může právě tahle drobnost rozhodnout, jestli rozpočet zůstane vyrovnaný nebo se začne nenápadně propadat.

Věrnost má smysl tehdy, když ji firma umí ocenit. Pokud ale zákazník platí víc jen proto, že nic nemění, je to zbytečná ztráta peněz. Aktivní přístup dnes nepředstavuje riziko, spíš naopak – je to běžná součást rozumné správy financí.

Zdroje: eru.cz, ctu.gov.cz, cnb.cz, czso.cz