Primát: Když se z roztomilého šimpanze stane noční můra (nejen) pro milovníky hororů

Ach, kino. Místo, kde se nám občas podaří zapomenout na tíživou realitu a ponořit se do světa fantazie, dobrodružství, a občas, když máme štěstí (nebo smůlu, záleží na úhlu pohledu), i do světa čiré hrůzy. A právě do té poslední kategorie nám nedávno přibyla novinka s názvem „Primát“. Pokud jste si dosud mysleli, že šimpanzi jsou jen takoví chlupatí klauni s tendencí občas hodit exkrementy, připravte se na katarzi. Tento film totiž dělá těmto našim „příbuzným“ stejnou reklamu, jakou kdysi udělaly „Čelisti“ žralokům. Ano, přesně tak. Odteď se na ně budete dívat s mírně, ehm, „zvýšeným respektem“.

Od chlupatého kamaráda k noční můře

Vzpomínáte si na ty roztomilé dokumenty o zvířatech? Malí šimpanzíci, jak se hrají, jak se učí od své matky, jak se… no, prostě jak se chovají jako byty v prvním patře, které občas zlobí, ale pořád jsou roztomilé. „Primát“ si s touto idylkou vytírá podlahu. Zde se z roztomilého, chlupatého tvora stává cosi, co byste raději potkali v černém pruhovaném trikotu, jak vám vysvětluje, proč jste zapomněli zaplatit složenku, než v temné uličce. Tvůrci si evidentně řekli: „Proč se spokojit s obyčejnou naháňkou na lidi, když můžeme mít inteligentního primáta, který navíc s velkou pravděpodobností umí používat i nějaký ten nástroj? To je přece mnohem strašidelnější!“ A víte co? Mají pravdu. Ten pocit, kdy víte, že to stvoření není jen tupý predátor, ale že má v té své opičí hlavičce nějaké ty procesy, to je prostě… znepokojivé.

Filosofické otázky ve stylu hororu

„Primát“ není jen o tom, že vás bude honit rozběsněný šimpanz s ocelovým pohledem a možná i s nějakým improvizovaným ostřím. Ne, to by bylo příliš jednoduché. Film si hraje i s našimi vlastními představami o tom, co znamená být „člověk“ a co znamená být „zvíře“. Jsme si tak jistí naší nadřazeností? Není to jen otázka lepších nástrojů a většího mozku? A co když se ta hranice začne stírat? Když se zvíře začne chovat „lidštěji“ než někteří lidé (a teď nemluvím o těch, co na Vánoce kradou kapry z rybníka, ale o těch skutečně zlých)? „Primát“ nám tyto otázky předkládá s takovou vervou, že si možná po projekci budete chtít raději podat ruku se svým sousedem, než abyste se dívali do očí svému domácímu mazlíčkovi. I když, pokud máte doma morče, asi to nehrozí. Pokud ovšem nemáte morče s IQ vyšším než průměrný politik.

Strach z neznámého a z toho známého

Co je na tomhle filmu nejstrašidelnější? Je to ta syrová síla šimpanze? Jeho rychlost? Jeho inteligence? Nebo je to snad to, že si uvědomíme, jak moc jsme si podobní? Když se podíváte do očí šimpanze, vidíte tam cosi, co vám připomíná vás. A to je děsivé. Je to jako dívat se do zrcadla, které vám ukazuje vaši vlastní divokost, vaši vlastní primitivní stránku, kterou se snažíme tak usilovně potlačovat. A teď si představte, že tato divokost má sílu a chytrost. To už není jen o tom, že se bojíte o svůj život, to je o tom, že se bojíte o svou identitu. Bojíte se, že byste se mohli v určitých situacích propadnout na stejnou úroveň. A to je, přátelé, mnohem hlubší a nepříjemnější strach.

Praktické tipy pro přežití (v kině i mimo něj)

Pokud se tedy rozhodnete podstoupit tuto adrenalinovou jízdu, mám pro vás pár „užitečných“ rad. Zaprvé, nekoukejte na šimpanze v zoo s příliš velkým soucitem. Mohou si to špatně vyložit. Zadruhé, pokud se někdy ocitnete v situaci, kdy vás honí rozzuřený primát, snažte se mu nenabízet banán. Mohl by ho považovat za urážku. A zatřetí, po filmu si raději pusťte něco uklidňujícího. Třeba pohádku o medvídkovi Pú. Jen si dávejte pozor, aby se v ní neobjevil nějaký extra inteligentní tygr s plány na ovládnutí Lesa stovek akrů. Nikdy nevíte.

A teď vážně. „Primát“ je film, který vás donutí přemýšlet. A to je na něm to nejlepší a zároveň nejhorší. Protože přemýšlet o tom, že by se naše „méněcenné“ druhy mohly v jistých ohledech ukázat jako… no, řekněme „efektivnější“, to není zrovna povzbuzující pocit. Ale právě v tom tkví síla dobrého hororu. Nejenže vás vyděsí, ale donutí vás podívat se na svět (a na sebe) trochu jinak. Takže pokud máte rádi, když vám někdo pořádně zamíchá s psychikou a zároveň vás donutí zpochybňovat vlastní evoluční výhody, pak je „Primát“ přesně pro vás. Jen si pak nestěžujte, až se budete bát projít kolem klece s opicemi. Za to si můžete sami.