Plemena, která mohou být venku po celý rok: Kdy je pro psa vhodné spát v boudě?

S příchodem chladných rán řeší řada majitelů znovu stejnou otázku: jestli jejich pes zvládne prospat noc venku. Nejde přitom jen o riziko prochladnutí, ale také o to, jak celá situace působí na jeho chování a psychiku. Každý podzim se to otevírá znovu, protože stále víc lidí si pořizuje psa hlavně jako hlídače zahrady či dvora.

Ještě než majitel psa nechá venku dlouhodobě, je dobré zvážit, jestli to konkrétní zvíře vůbec fyzicky dokáže. Odborníci z Veterinární univerzity Brno dlouhodobě zdůrazňují, že rozhodující je především podsada. Hustá podsada funguje jako přirozená vrstva izolace, podobně jako když si člověk vezme termo oblečení. Pes, který ji nemá, je v zimě vystaven chladu mnohem víc a bez správné ochrany rychle ztrácí teplo.

Není to však jen o srsti. Někteří psi jsou mimořádně fixovaní na svou rodinu a neradi zůstávají mimo dům. U takových jedinců se může objevit viditelný neklid, váhání vejít do boudy nebo neustálé pobíhání a štěkání. Pro psa to často není „zlozvyk“, ale způsob, jak reaguje na separaci a nezvyklé zvuky z okolí.

Kteří psi snášejí chlad lépe

Nízké teploty obvykle nevadí velkým plemenům s hustou srstí – mezi ně patří například aljašští malamuti, českoslovenští vlčáci nebo kavkazští pastevečtí psi. Jejich tělo je stavěné na aktivní pohyb v chladném prostředí. Podle výzkumu uvedeného v Applied Animal Behaviour Science se navíc ukazuje, že větší psi udržují teplo déle, protože se jejich tělo ochlazuje pomaleji než u drobných plemen.

Malamuti se také často vyznačují menší závislostí na jednom člověku, což jim pobyt venku ulehčuje. Díky silnému smečkovému chování bývají samostatnější. Na opačné straně stojí retrívři nebo labradoři – ti sice chlad obvykle zvládnou, ale odloučení snášejí hůř. Etoložka Hana Vojtková v rozhovoru pro Český rozhlas upozornila, že právě retrívři mohou při dlouhé izolaci propadat úzkosti, protože jsou zvyklí být stále poblíž svých lidí.

Velkou roli hraje také věk. Štěňata si neumějí udržet stálou tělesnou teplotu, a starší psi ji zase hůř vyrábějí pohybem. Proto se může stát, že pes, který dříve spal venku bez potíží, začne mít v pozdním věku se zimou problém.

Jak má vypadat bouda, která psa skutečně ochrání

Dobře postavená bouda je pro psa v zimě zásadní. Veterináři se shodují, že by měla být spíš menší – aby ji pes vytopil vlastním teplem, ale zároveň se v ní mohl pohodlně otočit. Stěny bývají nejčastěji vyrobené z dvojitého dřeva nebo doplněné o polystyrenovou izolaci.

Jako výplň se nejlépe osvědčuje sláma, která drží teplo a nenasává tolik vlhkosti. Deky sice vypadají útulně, ale v zimě rychle chladnou a mohou nasávat vodu. Pokud má pes tendenci něco okusovat, je lepší vyhnout se fóliím nebo materiálům, které by mu mohly ublížit. Vnitřní povrch by měl být hladký, bez třísek a hran – menší zranění se v zimě hojí pomalu.

Zkušenosti chovatelů také ukazují, že umístění boudy má větší význam, než se zdá. Pokud je vchod otočený proti větru, může pes prochladnout i v perfektně izolované boudě. Nejčastěji se doporučuje orientace směrem na jih nebo jihovýchod, kde bývají teplotní podmínky stabilnější.

Kdy psa raději vzít domů

Krátkosrstá plemena chlad snášejí špatně a venkovní přespávání pro ně bývá rizikové. Evropské veterinární komory opakovaně upozorňují, že francouzští buldočci, mopslíci nebo italští chrtíci jsou náchylní k podchlazení. Jeho projevy bývají nenápadné – třes, pomalejší pohyb nebo ztráta koordinace. Jakmile teplota těla klesne pod normu, organismus se dostává do ohrožení a stav se může zhoršovat velmi rychle.

Obecně platí jednoduché pravidlo: pes může spát venku celoročně tehdy, pokud má správnou srst, vhodně postavenou boudu a zároveň nemá problém se samotou. Když některá z těchto podmínek chybí, je bezpečnější dopřát mu místo uvnitř domu. Mnoho majitelů potvrzuje, že pes je pak klidnější, lépe reaguje na okolí a v noci skutečně hlídá až poté, co se v teple pořádně vyspí.

Zdroje: vzdelavani.vfu.cz, ceskyrozhlas.cz, appliedanimalbehaviour.com, spka.cz