Pes štěká na každého hosta. Jak ho naučit správně hlídat bez ostudy před sousedy.

Mnoho majitelů zná situaci: někdo zazvoní a pes vystřelí ke dveřím dřív, než stihnete vstát. Hluk se rozléhá po bytě a člověk má chuť omlouvat se sousedům ještě dřív, než vůbec otevře. Přitom většina lidí nechce psa umlčet úplně – spíš potřebuje, aby rozeznal, kdy jde o běžnou situaci a kdy je opravdu důvod být ve střehu.

Trenéři i zkušení majitelé často upozorňují, že přehnané hlídání nebývá výrazem odvahy. Často jde o jednoduchou nejistotu. Pes se nechá unést tím, že je „na stráži“ sám, a reaguje rychleji a hlučněji, než by bylo nutné. Když ho člověk začne okřikovat, pes má někdy pocit, že se potvrzuje jeho vlastní obava – situace je podivná, a tak je třeba štěkat ještě víc.

Výcvikáři proto poslední roky častěji pracují s přístupem, který stojí na klidném vedení ze strany majitele. Ten dá psovi jasně najevo, že dveře jsou jeho zodpovědnost, ne psova. Zkušenosti ukazují, že právě tento způsob pomáhá psům uvolnit se a zbytečně nereagovat na každý krok na chodbě.

Proč někteří psi hlídají příliš často

Podle pozorování behavioristů se do přehnaného hlídání promítá více věcí – od vrozených vloh až po to, jak stabilní je prostředí doma. Psi s pevnějším hlídacím instinktem reagují svižněji, ale i u nich by měla přijít chvíle, kdy si řeknou „všechno v pořádku“. Když jim takový signál chybí, pokračují ve štěkání, jako by byli u všeho sami.

Mnoho majitelů zpětně popisuje, že vše začalo nenápadně. Pes se ozval o něco hlasitěji než obvykle, a v dalších týdnech už reagoval skoro na všechno. Pokud člověk takový posun zachytí včas, většinou stačí několik drobných změn v denním režimu i přístupu k návštěvám.

Jak psa postupně naučit klidnějším reakcím

Když pes neví, co má při příchodu návštěvy dělat, jedná impulzivně. Dává proto dobrý smysl nabídnout mu jasný úkol. Může to být místo v pelíšku, deka v rohu nebo konkrétní povel, který psovi připomene, že vedení má majitel.

• Začněte jednoduchým nácvikem odchodu na místo. Pes by měl vědět, že tam má zůstat, dokud nedostane pokyn.
• Poté odděleně natrénujte zvuk zvonku. Nejprve potichu a krátce, později přirozeněji. Každý okamžik, kdy pes nereaguje bouřlivě, oceníte.
• Až si pes zvykne na samotný zvuk, přidejte krátké scénáře s člověkem, kterého zná. Mnoha psům to pomáhá odbourat napětí.
• Připravte návštěvu na to, že si psa nemá hned všímat. Většina psů se uklidní rychleji, když na ně nikdo netlačí.

Důslednost je tu důležitější než délka tréninku. Pes se učí po malých krocích – a přirozeně potřebuje čas, aby si nové chování spojil s běžnými situacemi doma.

Když pes hlídá už roky a změna je těžší

U psů, kteří hlídají přehnaně dlouhou dobu, bývá příčina trochu jiná. Často nejde o samotné návštěvy, ale o to, že doma chybí klidný rytmus. Náhlé změny denního režimu, časté vyrušování nebo celkově napjatá atmosféra mohou citlivějším psům výrazně zvyšovat nervozitu.

V praxi někdy pomůže překvapivě málo – o něco pravidelnější večerní režim, kratší, ale častější tréninkové situace nebo pouhá změna místa, odkud pes obvykle pozoruje dění za dveřmi. Většina majitelů, kteří tyto úpravy zkusili, popisuje, že během několika týdnů pes reaguje mírněji a spíš vyhlíží, kdo přichází, než aby spustil poplach.

Podstatné je, aby pes měl jistotu, že v tom není sám. Pevný tón hlasu, jednoduchý povel a předvídatelné chování doma mají větší efekt než zvýšený hlas. Postupné sledování, jak se chování vyvíjí, pomáhá majitelům zjistit, zda nový přístup funguje a pes se začíná orientovat podle člověka, ne podle vlastního poplachu.

Když se pes po několika týdnech uklidní rychleji a nereaguje zbrkle na každý zvuk, je to dobrá známka, že se mu vrací jistota – a že může hlídat s rozmyslem, aniž by doma dělal zbytečný hluk.

Zdroje: czu.cz, kynologie.cz, veterinární-klinika.cz, irozhlas.cz