Nvidia: Když se z naděje stane noční můra pro vaše peněženky
Vítejte ve světě, kde se sny o nových grafických kartách rozplývají rychleji než ranní mlha nad rybníkem.
Zdá se, že ti z nás, kteří s nadšením vyhlíželi revoluci v herním hardwaru, budou muset své nadšení poněkud ztlumit. Podle nejnovějších, byť neoficiálních, zpráv od našich věčně spolehlivých „insiderů“ (kteří zřejmě žijí v paralelní realitě s přístupem k interním dokumentům Nvidie), se chystá něco, co by se dalo nazvat „strategické škrcení“. Ano, slyšíte dobře. Nvidia, ten věčný spasitel a zároveň pohůnek našich grafických procesorů, údajně hodlá omezit dodávky svých drahocenných grafických karet až o neuvěřitelných 20 %. Proč? No, protože proč ne? Vždyť konkurence je přece tak nudná a my si musíme udržet ten správný nádech exkluzivity a nedosažitelnosti, že ano?
Když cena stoupá výš než vaše FPS v nové hře
A co to znamená pro nás, obyčejné smrtelníky, kteří si jen chtějí užít nejnovější grafické hody bez toho, aby museli prodat ledvinu? Znamená to, že si budeme muset připravit ještě hlubší kapsy. Pokud si myslíte, že ceny současných karet jsou astronomické, počkejte, až uvidíte, co si pro nás Nvidia chystá s řadou RTX 50. Očekává se, že tato „vylepšená“ generace, která by měla být dostupná až v roce 2027 (ano, čtete správně, rok 2027, to je zhruba doba, kdy se možná dočkáme i funkčního teleportu), bude cenově soupeřit s cenami ojetých sportovních vozů. A to ještě za předpokladu, že se k ní vůbec dostaneme.
Strategické „škrcení“ aneb jak si vytvořit umělý nedostatek
Tato strategie omezování dodávek není nic nového pod sluncem. Je to klasický marketingový tah, který funguje spolehlivě jako stará dobrá „pětka“ na Windows. Vytvořte iluzi nedostatku, nechte lidi šílet a čekat, a pak jim to prodejte za cenu, za kterou byste si dříve koupili menší ostrov. Nvidia si je jistě vědoma, že poptávka po jejích produktech, zejména po těch herních, je stále obrovská. A když je poptávka vysoká a nabídka se „strategicky“ sníží, co jiného může následovat než raketový růst cen?
Je to vlastně geniální, z pohledu Nvidie samozřejmě. Proč vyrábět a dodávat spoustu karet, když můžete vyrobit méně, prodat je dráž a ještě si zachovat auru „nejžádanější značky na trhu“? Je to jako s luxusními kabelkami – čím méně jich je, tím jsou cennější. Jenže tady se nebavíme o módním doplňku, ale o něčem, co má sloužit k zábavě a relaxaci. Nebo alespoň tak to bylo kdysi.
Hráči jako rukojmí?
Celá situace pak vrhá nepříjemné světlo na komunitu hráčů. Jsme ti, kteří tuto firmu pohání, ti, kteří investují nemalé prostředky do jejích produktů, a přesto se zdá, že jsme pro ně jen číslo v tabulce, s nímž lze manipulovat podle libosti. Místo aby se snažili uspokojit rostoucí poptávku a zpřístupnit své technologie širšímu publiku, raději zvolí cestu „exkluzivity“ a vysokých marží. Je to jako kdyby si oblíbená restaurace rozhodla vařit jen pro pár vyvolených a zbytek hostů nechala stát před zavřenými dveřmi s cedulkou „Vyprodáno“. Ale co, pokud vám to vynese víc peněz, proč ne?
A to čekání do roku 2027? To je další kapitola v tomto nekonečném příběhu. Zatímco konkurence (pokud ji tedy ještě někdo vnímá) možná chrlí nové technologie, Nvidia si spokojeně sedí na svém trůnu a diktuje tempo. Buď si budete muset pořídit jejich předražené zboží, nebo se spokojit s tím, co máte, a doufat, že vám to ještě chvíli vydrží. Nebo se snad máme vrátit k hraní na papíře? To by možná bylo i levnější.
Co můžeme dělat?
Vlastně, upřímně, co s tím můžeme dělat? Můžeme si stěžovat na internetu, můžeme nadávat u piva, můžeme psát sarkastické blogové příspěvky. Ale v konečném důsledku, pokud budeme i nadále kupovat jejich produkty za jakoukoli cenu, proč by měnili svou strategii? Trh si to žádá, řeknou. A my, jako zfanatizovaní příznivci nejnovějších technologií, jim vlastně dáváme za pravdu. Je to začarovaný kruh, ze kterého se zdá, že nevede žádná úniková cesta. Možná bychom se měli začít poohlížet po alternativách, pokud nějaké existují, nebo se smířit s faktem, že naše herní zážitky budou nadále určovány finančními možnostmi jedné, ehm, velmi úspěšné společnosti. A kdo ví, třeba se do roku 2027 naučíme meditovat a najdeme klid v tom, že máme vlastně všechno, co potřebujeme. Nebo ne?
