Micron 9650: Když SSD chladí i potápěčský klub a AI si hraje na Godota

Ach, ta dnešní doba! Kde se nám to vlastně žije? Minulý týden jsme si ještě spokojeně leštili kliky u našich starých dobrých SATA SSD, které nám s úsměvem na tváři nabízely závratných 600 MB/s (no, vlastně spíš tak 550 MB/s, ale kdo by počítal promile, že?), a teď se na nás z médií valí zprávy o něčem, co se jmenuje PCIe 6.0 a dosahuje rychlostí, při kterých se i světelný meč Jediů jeví jako lenochod. Micron, ten osvědčený výrobce pamětí, nám s pompou oznamuje, že jejich nový SSD model 9650 už je ve velkovýrobě. A co že je na něm tak slavného? No přece ta jeho „brutální“ rychlost 28 GB/s. Ano, čtete správně, gigabajtů za sekundu. To je asi tak dvacetkrát rychlejší než to, na čem jste ještě včera stahovali ty svoje „důležité“ filmy.

Když rychlost je víc než zdravý rozum

Víte, co mě na tom nejvíc fascinuje? Ne ta rychlost samotná, ta je vlastně tak trochu… nudná. Fascinuje mě ta posedlost. Ta neúnavná honba za tím, abychom měli věci rychlejší a rychlejší, aniž bychom se vlastně pořádně zamysleli, k čemu to všechno je. Vždyť i ten náš mozek, ten nejlepší počítač, co kdy byl vynalezen (a to i přes absenci RGB podsvícení a vodního chlazení), běží na frekvenci, při které by se dnešní procesory smály. Ale my, lidé, jsme prostě takoví. Potřebujeme víc, rychleji, lépe. A tak tu máme PCIe 6.0, které slibuje dvojnásobnou propustnost oproti PCIe 5.0. Proč? Protože můžeme! A protože umělá inteligence, ta naše nová náboženská ikona, prý potřebuje rychlejší přístup k datům. Jasně, AI jistě ocení, když jí načtete celou Wikipedii za zlomek sekundy, aby si pak mohla v klidu přemýšlet, jestli má raději kočky, nebo psy. Vždyť kdo by chtěl čekat, až se mu načte pár terabajtů dat, když se dá čekat jen pár milisekund?

AI jako spasitel a SSD jako jeho hrob

A teď se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu. Tedy, pro ty z vás, kteří se ještě neztratili v záplavě čísel a zkratek. Micron 9650 je totiž navržen s ohledem na „AI revoluci“. Co to znamená v praxi? Znamená to, že tenhle SSD bude pravděpodobně sedět někde v serverovnách, kde se budou rodit další a další modely umělé inteligence, které nám jednoho dne s úsměvem na tváři sdělí, že jsme pro ně už jen zbytečná zátěž. Budou tam trávit svůj čas tím, že budou analyzovat miliardy datových bodů, trénovat se na nekonečných textech a obrázcích, a to vše s rychlostí, která by vykouzlila úsměv na tváři i největšímu workoholikovi. A co na to ten náš SSD? No, on se bude pěkně zahřívat. Tak moc, že se Micron rozhodl ho vybavit podporou pro vodní chlazení. Ano, slyšíte dobře. Vodní chlazení. Pro SSD. To je asi takový ekvivalent toho, když si na kolo namontujete raketový pohon, abyste si mohli zajet pro rohlíky do vedlejší pekárny. Ale proč ne, že? Vždyť i ta naše AI se jednou možná naučí, jak efektivně chladit své vlastní obvody, třeba pomocí nanobotů nebo teleportace.

Když se z rychlosti stane noční můra

Ale zpět k realitě. Pro většinu z nás, smrtelníků, kteří stále žijí ve světě, kde se „rychlý internet“ měří v megabitech a kde načtení hry trvá déle než usínání malého dítěte, je PCIe 6.0 a 28 GB/s SSD spíše sci-fi. Je to jako kdyby vám někdo nabízel supersportovní auto s pohonem na jadernou fúzi, abyste si s ním mohli zajet do trafiky pro noviny. Ano, je to technicky impozantní. Ano, je to „cool“. Ale je to pro vás? Upřímně, pochybuji. Většina z nás si ani nevšimne rozdílu mezi SATA SSD a PCIe 4.0 SSD, natož pak 6.0. Ale nebojte se, jednou to možná přijde. Možná se naše operační systémy stanou tak komplexními, že budou potřebovat tenhle raketový pohon, aby se vůbec spustily. Možná se naše hry stanou tak detailními, že budeme potřebovat načítat celé vesmíry během pár okamžiků. A možná, jen možná, si jednou koupíme SSD, které bude mít vlastní termální kameru a bude nám hlásit, že se přehřívá, protože jsme mu naložili moc práce s vyhledáváním nejlepšího receptu na svatební koláčky pro naši novou AI manželku.

Takže, zatímco si Micron hrdě oznamuje svůj triumf v oblasti rychlosti a chlazení, my si můžeme v klidu dál vychutnávat naše pomalejší, ale o to víc „lidské“ technologie. Až se jednou AI naučí vařit kafe, tak jí třeba dáme i ten náš starý SATA SSD, aby se jí nezahltil její supermoderní mozek. A pokud ne, tak si prostě počkáme, až bude vodní chlazení pro SSD tak levné, že ho budeme dávat i do svých telefonů. A pak budeme moci v klidu streamovat 8K video i z té nejodlehlejší vesmírné stanice, zatímco naše AI si bude v pozadí ladit své algoritmy pro ovládnutí světa. Jen doufám, že si při tom všechnu tu rychlost a výkon užije i ona sama, a ne jen my, co na ni budeme s úžasem koukat.