Logitech Pro X2 Superlight: Revoluce, nebo jen další drahá hračka pro „profesionály“?

Ach, Logitech. Ta firma, co nám léta slibuje revoluci v každém novém produktu, a my jim to (většinou) s naivní důvěrou baštíme. Tentokrát se vrhneme na jejich nejnovější výtvor, který má prý „měnit svět myší“: Logitech Pro X2 Superlight. A co je na něm tak revolučního, ptáte se? No přece „indukční revoluce bez mechanických spínačů“. Zní to honosně, že? Jako kdyby nám právě oznámili, že příští iPhone bude pohánět štěstí a dobrá nálada. Ale pojďme se na to podívat střízlivýma, byť lehce cynickýma, očima.

Elektromagnetická magie pro vaše prsty

Logitech nám s vážnou tváří předkládá technologii zvanou „elektromagnetická indukce“. Ano, čtete správně. Nejde o kvantové provázání, ani o teleportaci kurzoru, ale o něco, co zní tak vědecky, že to musí být lepší. Tvrdí, že díky tomu můžeme mít „nastavitelnou aktivaci“. To znamená, že si můžeme nastavit, jak moc musíme na tlačítko kliknout, aby se něco stalo. Fantastické! Konečně můžeme optimalizovat náš klikací zážitek tak, aby odpovídal naší momentální úrovni frustrace z online hry nebo naší lenosti. Kdo by to byl řekl, že taková banální věc jako síla stisku tlačítka bude klíčem k našemu hernímu (nebo pracovním) triumfu? Možná bychom si příště mohli nastavit i, jak moc musíme zívnout, abychom otevřeli e-mail.

A haptická odezva? To je další kouzelné slůvko. Místo obyčejného cvaknutí nám myš. to zřejmě nějak vibruje nebo se jemně otřese. Představte si to. Kliknete na tlačítko a místo zvuku uslyšíte vnitřní monolog myši: „Ach, zase ten člověk. No tak dobře, tady máš svou akci, ale příště si to rozmysli.“ Je to jako mít v ruce miniaturního robota, který vám dává najevo svou nelibost s každým kliknutím. Kdo by si nepřál takovýto intimní vztah se svým počítačovým příslušenstvím?

Latence? Ta je prý minulostí! (Možná)

Ale to nejlepší na konec – o celých 30 ms nižší latence. Třicet milisekund! To je doba, za kterou stihne světlo obletět Zemi… no, vlastně ani ne. Ale v herním světě, kde se rozhoduje o vítězství či porážce doslova na zlomek sekundy, je to prý věčnost. Konečně tedy budeme moci reagovat dříve, než se nepřítel vůbec objeví na obrazovce. Nebo alespoň budeme mít skvělý pocit, že jsme reagovali dříve, i když to ve skutečnosti nic nezměnilo. Vždyť pocit je to, co se počítá, ne? A když už jsme u toho, ta cena – pouhých 179 dolarů. To je jen… malá investice do vaší budoucí virtuální slávy. Nebo do vaší sbírky drahých technických cetek.

Proč to vlastně potřebujeme?

Otázka, která si zaslouží hlubší zamyšlení, zní: Proč? Proč potřebujeme myš, která nám umožňuje nastavit si sílu kliknutí s přesností na mikrogramy? Proč potřebujeme haptickou odezvu, která nám simuluje pocit, že jsme něco provedli? A proč potřebujeme o 30 ms rychlejší reakci, když naše vlastní reflexy jsou pravděpodobně o 300 ms pomalejší? Odpověď je prostá: protože to můžeme. A protože někdo (pravděpodobně v marketingovém oddělení Logitechu) usoudil, že „profesionální hráči“ (což je dneska každý, kdo stráví více než hodinu denně u počítače) to prostě chtějí. A pokud to chtějí oni, musí to chtít i my, obyčejní smrtelníci, kteří se snažíme jen tak nenápadně klikat na odkazy a občas si zahrát nějakou tu hru, abychom zapomněli na realitu.

Tato „indukční revoluce“ je vlastně jen dalším krokem v honbě za dokonalostí, která ve výsledku vede k čím dál dražším a složitějším zařízením, která nám mají usnadnit život, ale ve skutečnosti nám jen přidávají další vrstvu složitosti a další položku na seznamu věcí, které „nutně potřebujeme“, abychom se cítili jako ti praví „profesionálové“. Možná bychom se měli vrátit k myším s kuličkou a pořádnou podložkou. Tam byla latence jasná, haptická odezva zaručená (když se kulička zasekla) a cena byla… no, ta byla jiná. Ale hlavně, nikdo se neoháněl „indukční revolucí“.

Závěrečné myšlenky o budoucnosti klikání

Takže, Logitech Pro X2 Superlight. Je to revoluce? Možná. Nebo je to jen další drahý pokus prodat nám něco, co ve skutečnosti nepotřebujeme, ale co zní dostatečně cool, abychom si to koupili. V konečném důsledku je to na každém z nás, zda se necháme zlákat příslibem o 30 ms rychlejší reakce a nastavitelnou silou kliknutí. Možná je čas si uvědomit, že skutečný pokrok nespočívá v neustálém vylepšování periferií, ale spíše v tom, jak efektivně dokážeme využít to, co už máme. Nebo se prostě budeme dál honit za nejnovějšími technologiemi, dokud nám peněženky nebudou plakat stejně hlasitě jako naše prsty po celodenním klikání.