Kvíz: Dokážete identifikovat české hity na základě jediné věty? Kdo nezíská alespoň 7 bodů z 10, asi si na devadesátky moc nepamatuje.

Někdy stačí pár slov a v hlavě se ozve celý refrén. Devadesátky přinesly písně, které doslova zlidověly – člověk slyší jednu větu a melodie už běží sama. Zkuste si, jak moc si pamatujete dobu kazet, prvních diskoték i hitparád vystřižených z novin. Sedm správných odpovědí je taková hranice cti. Kdo ji nedá, možná mu tehdejší hudební vlna trochu protekla mezi prsty.

Po revoluci se hudební svět otevřel dokořán. Do éteru proudil eurodance, grunge i pop ze Západu, ale zároveň vznikaly domácí hity, které dodnes zní na svatbách nebo večírcích. Český slavík plnil titulky, hudební televize – třeba Óčko – začínaly formovat vkus mladých a najednou bylo z čeho vybírat. Byla to zvláštní směs nadšení a lehkého chaosu, ale fungovalo to.

Čeká vás deset vět. Každá patří jednomu výraznému českému hitu devadesátých let. Nepodvádějte, vážně ne, a zkuste si tipnout interpreta i název. Klidně si pište body na papír, možná zjistíte, že sedm správných není samozřejmost.

1 až 5: Rozehřejte paměť

1. „Když se snáší déšť, já vím, že nejsi sám.“

2. „Pojď, budeme si hrát, na něco si hrát.“

3. „Nonstop, já chci jet nonstop.“

4. „Dlouhá noc, já se s ní loučím.“

5. „Je to fajn, fajn, fajn.“

První pětice docela hezky ukazuje, jak pestrá tehdejší scéna byla. Pop střídal taneční beat, do toho balady. Právě devadesátá léta podle mnohých nastavila podobu moderního českého popu, ať už se nám to líbí nebo ne.

Začaly se stavět větší haly, koncerty měly profesionálnější produkci než dřív a interpreti si mohli dovolit věci, které předtím znali jen ze zahraničních klipů. Byla to doba růstu, někdy trochu divoká.

6 až 10: Tady se láme chleba

6. „Já jsem tak línej, že ani nevím.“

7. „Sladké mámení, chvíli trvá.“

8. „Amerika je země zaslíbená.“

9. „Když nemůžeš, tak přidej víc.“

10. „Andělé strážní při mně stáli.“

Možná vás překvapí, jak rychle si mozek doplní melodii, i když text znáte jen napůl. Psychologové tomu říkají efekt uvízlé písně – earworm. Stačí drobný impulz, kousek věty, a zbytek si hlava domyslí sama. Někdy až otravně.

Konec devadesátých let byl silný i obchodně. Podle dat IFPI patřilo toto období k nejúspěšnějším, co se týče prodeje fyzických nosičů. V Česku mizely z pultů statisíce alb největších hvězd. Dnes, v době streamingu, to zní skoro neuvěřitelně.

Hudba se šířila jinak než dneska. Rádia měla obrovskou moc a televizní hitparády jako Eso nebo Medúza dokázaly během pár týdnů vystřelit skladbu nahoru. Kdo tehdy trávil páteční večery u televize, má teď v kvízu malý náskok.

Proč nám devadesátky znějí v hlavě dodnes

Nostalgie není jen sladké vzpomínání. Sociologové dlouhodobě upozorňují, že hudba, kterou posloucháme zhruba mezi patnáctým a pětadvacátým rokem, se otiskne do paměti nejhlouběji. Proto dnešní čtyřicátníci reagují na tehdejší hity tak prudce – někdy stačí pár tónů a jsou zpátky na maturitním plese.

Písničky z devadesátek často stavěly na výrazném refrénu a jednoduché větě, která šla snadno zapamatovat. Producenti věděli, že posluchače je potřeba chytit během pár sekund, jinak uteče jinam. Tenhle princip dnes používají i tvůrci krátkých videí na sítích, jen všechno běží rychleji, bez pauz.

Tak co, kolik bodů máte? Sedm a víc znamená solidní přehled, možná byste obstáli i v redakci hudebního magazínu. Pokud jste pod hranicí, nic se neděje. Pusťte si některé z těch skladeb znovu a uvidíte – energie jim často zůstala, i po těch letech. A to je na dobré muzice vlastně to nejdůležitější

Zdroje: ifpi.org, psychologyofmusic.org, ceskatelevize.cz, idnes.cz