Konec jedné éry? Linux má krizový plán, kdyby Linus Torvalds šel na ryby… natrvalo.

Linux bez Linuse: Představte si to, to je jako Staroměstské náměstí bez orloje, nebo jako pátek bez piva.

Ano, slyšíte dobře. Ten samý Linus Torvalds, který nám před 34 lety nadělil Linux a tím v podstatě odstartoval revoluci v open-source softwaru (a dal nám důvod, proč si kupovat lepší hardware, abychom ho mohli kompilovat rychleji), se možná jednoho dne rozhodne, že už má dost. A svět se nezboří. Aspoň to tak teď komunita kolem Linuxu, ta proslulá a občas až příliš horlivá skupina IT expertů, kteří si evidentně našli více času na sepisování plánů než na opravování bugů, doufá. Představili totiž světu něco tak nevídaného, že by se z toho i byrokrati z Bruselu posypali popelem: formální krizový plán pro případ náhlého odchodu jejich zakladatele. Fascinující, že?

Krizový plán: Protože i bohové potřebují záložní plán.

Tento dokument, který si zaslouží vlastní sochu v sídle Linux Foundation (hned vedle té s nápisem „Někdo to udělat musí!“), má jediný, ale zato velmi důležitý cíl: zajistit stabilitu projektu. Jinými slovy, kdyby se Linus rozhodl odejít do důchodu, stát se pustevníkem v Tibetu, nebo třeba objevit nový druh šroubku, svět Linuxu se nezastaví. Komunita, která je zvyklá na jeho občas až neuctivé, ale vždy upřímné komentáře na mailing listech, se teď chystá převzít otěže. A to vše bez dramatických výbuchů, bez rozkolů, bez nutnosti obnovovat celou distribuci od nuly. Zní to až podezřele organizovaně, nemyslíte?

Co kdyby Linus dostal chuť na golf?

Představte si ten scénář. Linus se probudí, podívá se na slunce a řekne si: „Dneska mám chuť na golf.“ A co se stane? No, podle tohoto nového plánu by se nic hrozného nestalo. Existuje totiž procedura. Jakýsi „návod k použití“ pro situace, kdy hlavní dirigent symfonie náhle ztratí taktovku. Není to sice tak vzrušující jako sledovat, jak Linus někoho na mailing listu propírá do nitky, ale z hlediska dlouhodobé udržitelnosti projektu je to pravděpodobně mnohem, mnohem efektivnější. Koneckonců, i ta nejlepší revoluce potřebuje následovníky, kteří umí udržet oheň naživu, i když zakladatel zrovna odpočívá na pláži.

Technické detaily? Raději ne, ať si nezkazíme náladu.

Samozřejmě, že v pozadí tohoto „krizového plánu“ se skrývají složité technické a organizační mechanismy. Ale ruku na srdce, kdo z nás by se tím chtěl prohrabovat? Nám, obyčejným smrtelníkům, stačí vědět, že tam venku jsou lidé, kteří se starají o to, aby náš oblíbený operační systém běžel dál, i kdyby se jeho duchovní otec rozhodl věnovat se pěstování bonsají. Je to jako mít pojištění na život. Doufáte, že ho nikdy nebudete potřebovat, ale je skvělé vědět, že existuje. A pokud by se náhodou stalo to nejhorší, komunita je připravena. A to je vlastně docela uklidňující, i když si zároveň trochu povzdechneme nad koncem jedné éry.

Tento krok je důkazem, že i ta největší a nejvlivnější open-source komunita na světě si uvědomuje vlastní zranitelnost. A místo aby se spoléhala na to, že Linus Torvalds bude žít věčně a na plný úvazek řídit vývoj Linuxu, se rozhodla pro pragmatické řešení. Je to možná trochu smutné, ale zároveň obdivuhodné. Ukazuje to, že Linux je víc než jen jeden člověk. Je to komunita, je to myšlenka, je to systém, který je navržen tak, aby přežil i své tvůrce. A to je, myslím, ten největší triumf, jaký mohl kdy Linus dosáhnout, i kdyby se zítra rozhodl prodat své akcie a založit si farmu na chov lam.