Kolik je potřeba vydělávat, abyste v Česku byli považováni za finančně nadprůměrné? Mnohé to může šokovat.

Kolik peněz musí člověk měsíčně brát, aby si mohl říct, že je finančně nad průměrem? Možná víc, možná míň, než čekáte. Statistiky totiž ukazují trochu jiný obrázek, než jaký si většina lidí představuje.

Podle posledních údajů Českého statistického úřadu se průměrná hrubá mzda v roce 2024 dostala nad 43 tisíc korun měsíčně. Jenže právě průměr bývá zavádějící – pár velmi vysokých příjmů ho vytáhne nahoru a realita běžných zaměstnanců pak vypadá jinak.

Mnohem výmluvnější je medián. Tedy částka, na kterou dosáhne polovina pracujících. Ten se aktuálně pohybuje okolo 37 tisíc korun hrubého. Jinak řečeno: polovina lidí bere méně, polovina více. Už to samo o sobě říká víc než samotný průměr.

Kdo vydělává nad medián, je statisticky ve „lepší“ polovině. Ale říkat tomu finanční nadprůměr? To je trochu odvážné. Skutečný odstup začíná až výš.

Kde se láme hranice nadprůměru

Ekonomové často používají rozpětí 125 až 150 procent mediánové mzdy. Když vezmeme medián 37 tisíc korun, vychází to přibližně na 46 až 55 tisíc korun hrubého měsíčně. V tomto pásmu už se pohybuje zhruba horní třetina zaměstnanců, i když samozřejmě záleží na oboru.

Ještě výraznější je hranice 60 tisíc korun. Takový příjem už člověka podle dat ministerstva práce posouvá asi do horní pětiny. To znamená, že čtyři z pěti zaměstnanců se pod tuto částku vejdou – a nedosáhnou na ni.

Jenže čísla nejsou všechno. Velkou roli hraje region. V Praze se průměrná mzda dostává přes 50 tisíc korun, zatímco třeba v Karlovarském nebo Ústeckém kraji je citelně nižší. Co je nadprůměr v Mostě, nemusí v hlavním městě stačit ani na běžné výdaje. A to je realita, která se do jedné celostátní statistiky nevejde.

Hrubá mzda ještě není výplata

Při debatách o příjmech se často zapomíná na zásadní věc: rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou. Hrubá částka vypadá hezky na papíře, ale předtím než dorazí na účet, projde daněmi a odvody na sociální i zdravotní pojištění.

Například při hrubé mzdě 50 tisíc korun zůstane čistého zhruba 39 až 40 tisíc, podle toho, jaké slevy na dani uplatňujete. Rozdíl několika tisíc je znát. A v okamžiku, kdy většinu příjmu spolkne nájem nebo hypotéka, může být pocit nadprůměru rychle pryč.

Česká národní banka už dříve upozornila, že ceny nemovitostí rostly rychleji než mzdy. Takže i lidé s nadprůměrným platem často zjišťují, že vlastní bydlení není samozřejmost. V Praze není výjimkou splátka hypotéky přes 25 tisíc korun měsíčně. A to je jen základ.

Do hry vstupuje i složení domácnosti. Dva průměrné příjmy mohou znamenat pohodlnější život než jeden nadprůměrný. Eurostat proto pracuje s takzvaným ekvivalizovaným příjmem, který zohledňuje počet členů domácnosti. Možná to zní složitě, ale princip je jednoduchý – jinak se žije jednotlivci a jinak rodině se dvěma dětmi.

Pocit finanční pohody tak nevychází jen z výše mzdy. Někdy rozhoduje spíš stabilita, jistota a pravidelné rezervy. A ty se z tabulek vyčíst nedají.

Kolik berou opravdu bohatí

Podle dostupných dat se horních deset procent zaměstnanců dostává nad hranici přibližně 80 tisíc korun hrubého měsíčně. To už je pásmo, kde se obvykle dá nejen pokrýt běžná spotřeba, ale i pravidelně spořit nebo investovat.

Rozdíl mezi nadprůměrným příjmem a skutečným bohatstvím ale neleží jen v několika tisících navíc. Jde hlavně o schopnost vytvářet majetek. Člověk může mít vysoký plat a přesto žít od výplaty k výplatě. A naopak – někdo s nižším příjmem, ale s vlastním bydlením a investicemi, může být finančně klidnější.

Finanční poradci proto doporučují sledovat nejen výši mzdy, ale také rezervu. Za minimum považují úspory ve výši tří až šesti měsíčních výdajů. Není to žádné dogma, spíš orientační hranice, která dává smysl.

Pokud se tedy pohybujete kolem 50 až 60 tisíc korun hrubého měsíčně, v rámci celé republiky patříte mezi finančně nadprůměrné. Jestli to tak i cítíte je už jiná otázka. Záleží, kde žijete, kolik lidí z vašeho příjmu žije a jak s penězi nakládáte. Právě tam se totiž rozhoduje, jestli je nadprůměr jen číslo ve statistice, nebo skutečná finanční jistota.

Zdroje: czso.cz, mpsv.cz, cnb.cz, eurostat.europa.eu