Valentina Kameníková, Filharmonie Brno, Jiří Bělohlávek – Liszt : Klavírní koncert č.1, č. 2, Sonata

Sotva naplnili novoromantičtí skladatelé svou představu poetického zachycení citů, dojmů a nálad ve formě, která zcela uvolnila pevné obrysy klasického stavebného řešení hudební kompozice a dovolila rozpoutané fantazii, aby přísný řád byl nahrazen svobodným rozletem umělcovy invence, vytušili sami jasnozřivě nebezpečí, které takový postup s sebou přináší. V pokoře proto začali hledat novou cestu: cítili, že kupředu lze jít jen cestou spojení mimohudební inspirace s pevnější organizací hudebního materiálu. Tak i Franz Liszt (1811-1886) vědomě omezil invenční proud nezadržitelného gejzíru nápadů a vystavěl tři ze svých děl jinak: v obou klavírních koncertech a v Sonátě h moll volil sice jednovětou formu, jakou po vícevětých kvartetech, sonátách a symfoniích Haydnových, Mozartových a Beethovenových přinesla romantická symfonická báseň, ale dal svým dílům vnitřní členění, které respektuje zásady hudební architektury. V Koncertu č. 1 Es dur pro klavír a orchestr, napsaném v roce 1849 a…