Hana Ulrychová, Petr Ulrych, Javory – Ententýny

Nejdřív jen chvílemi a nejspíš podvědomě, ale čím dál, tím častěji a cílevědoměji se Petr Ulrych ve své čtrnáctileté nahrávací kariéře snažil, aby se v písních, které skládá, hraje na kytaru a zpívá se svou sestrou Hanou, prolnuly prvky taneční hudby, a především beatu, s hudbou jeho Moravy, s duchem její melodie, harmonie a rytmu. Nikdy to pro něj neznamenalo "vypůjčování" či dokonce "autorizování" lidových motivů, ani tvrdé zbeatování národních písní. Jeho láska k folkloru došla od prvotního okouzlení přes bezbřehé nadšení až k určitému nadhledu. Ten mu umožnil, aby třeba v horňácké hudbě z moravsko-slovenského pomezí nalezl styčné plochy s beatovou hudbou: puls, drsnost, a upřímnost. O autorské nápady neměl nikdy nouzi. Kdo jiný z našich předních zpěváků se obejde bez jakékoli přejaté - zahraniční nebo domácí - skladby?

Zato se vždycky trápil se zvukem: jaký doprovod by odpovídal svérázu písní i Hanina a jeho zpěvu? Dnes Hana a Petr svorně říkají, že ten pravý požitek z koncertů…