Když se bohové čipů klaní Intelu: Nvidia a Apple v kolenou?

Vítejte ve světě, kde se staré pořádky hroutí

Vítejte, vážení čtenáři, v naší pravidelné exkurzi do absurdního světa high-tech průmyslu, kde se slova jako „nedostatek“ a „strategické partnerství“ stávají novým „it“ módním výstřikem. Dnes se podíváme na jeden z nejbizarnějších zvratů od dob, kdy se Steve Jobs rozhodl nosit roláky i na pláži. Zprávy totiž naznačují, že samotní titáni, ti, kteří vládli světu křemíku s železnou (a často poněkud arogantní) pěstí – ano, mluvím o Nvidii a Applu – se prý chystají poklonit a svěřit své nejcennější poklady, své čipy, do rukou… držte si klobouky… Intelu!

Zrození legend a pád do prachu

Pamatujete si na doby, kdy Nvidia byla synonymem pro grafické karty, na které jsme se dívali s posvátnou úctou a naše peněženky se třásly jen při pohledu na ceník? A Apple? Ten vždycky hrál vlastní ligu, „think different“ a vyráběl si všechno sám, aby nám mohl účtovat prémiovou cenu za něco, co by jiní udělali za zlomek. Oba giganti si budovali svá impéria na tom, že jejich design a jejich výrobní procesy jsou natolik exkluzivní, že je nikdo jiný ani vidět nesmí. Byli jsme přesvědčeni, že jejich čipy vznikají v jakýchsi posvátných chrámech sterility, kde andělé s mikroskopy ručně leští každý tranzistor.

A pak přišel… no, vlastně nepřišel nic. Přišel globální nedostatek. Najednou se ukázalo, že ty naše vysněné grafické karty mizí z pultů rychleji než sliby politiků před volbami a že i ty nejnovější iPhony mají dodací lhůty delší než čekání na důchod. Svět se zastavil, nebo alespoň jeho technologická část. A v této chaotické době, kdy se všechny ty „strategické plány“ rozplynuly jako pára nad hrncem, se začínají objevovat šuškandy. Šuškandy, které by ještě před pár lety byly považovány za vtip hodný stand-up komika na téma „co by se stalo, kdyby…“

Intel: Zapomenutý titán se probouzí?

A kdo je ten neočekávaný spasitel, ten rytíř na bílém koni (nebo spíš ten inženýr v bílém plášti)? Inu, je to Intel. Ano, ten Intel, který se v posledních letech tak trochu ztrácel v záplavě konkurence, který se snažil dohnat AMD a který si možná až příliš liboval ve své vlastní velikosti a tradici. Intel, který byl kdysi králem procesorů a jehož „Intel Inside“ bylo heslem, které zaručovalo jistotu. Ale v éře, kdy se všechno točí kolem grafických čipů a umělé inteligence, Intel trochu zaspal, nebo minimálně přešlapoval na místě.

Jenže Intel má něco, co ostatním zoufale chybí: výrobní kapacity. Obrovské, rozsáhlé, americké (a nejen americké) továrny, které jsou schopny vyrábět čipy ve velkém. Zatímco Nvidia a Apple se spoléhaly na asijské giganty jako TSMC, které nyní pracují na maximum a nestíhají ani své stávající klienty, Intel najednou vypadá jako záchranné lano. A tak se zdá, že ti, kteří se ještě nedávno tvářili, že Intel je pro ně věcí minulosti, nyní zvažují možnost, že jim právě tenhle „dědeček“ z oboru pomůže přežít.

Strategické partnerství, nebo zoufalý krok?

Nazývat to „strategickým partnerstvím“ je možná trochu silné slovo. Spíše se jedná o tichou kapitulaci před realitou. Nvidia, která potřebuje čipy pro své grafické karty a pro stále důležitější oblast umělé inteligence, a Apple, který potřebuje procesory pro své iPhony, iPady a Macy, najednou čelí stejnému problému: nemají dostatek. A pokud nemáte čipy, nemáte produkty. A pokud nemáte produkty, nemáte příjmy. A pokud nemáte příjmy, no, to si asi domyslíte.

Takže se zdá, že se brzy dočkáme doby, kdy na krabičce s grafikou od Nvidie bude malým písmem uvedeno „Vyrobeno s pomocí Intelu“ a na zadní straně vašeho nového MacBooku se možná objeví logo, které jsme nečekali. Je to ironie? Samozřejmě. Je to důkaz, že v byznysu neexistují žádní věční nepřátelé, jen věční zájmy? Jednoznačně. A je to také připomínka, že i ti největší hráči na trhu jsou nakonec jen lidé (nebo spíše korporace), kteří se snaží přežít a prosperovat v neustále se měnícím světě.

Budoucnost je nejistá, ale rozhodně zajímavá

Co to znamená pro nás, spotřebitele? Možná to znamená, že se konečně dočkáme dostupnějších grafických karet a nových iPhonů bez čekání. Nebo to znamená, že Intel získá zpět část své zašlé slávy a možná i nové know-how od svých bývalých konkurentů. Nebo to znamená, že se celý tenhle křehký ekosystém brzy zase zhroutí, protože se ukáže, že ani Intel to nakonec nezvládne. Kdo ví? V tomto odvětví je jistá jen jedna věc: nic není jisté.

Ale jedno je jisté: sledovat, jak se tyto technologické velmoci, které si ještě nedávno dělaly na trhu s čipy tak trochu naschvály, nyní sklánějí k sobě a hledají záchranu u „starého psa“, je fascinující podívané. Je to jako sledovat epickou ságu, kde se postavy s neuvěřitelnou silou a bohatstvím ocitnou v situaci, kdy musí spoléhat na ty, které dříve přehlížely. Ať už to dopadne jakkoli, tato kapitola v historii čipového průmyslu bude rozhodně stát za to si ji přečíst – a možná se jí i zasmát, až se na ni budeme dívat zpětně.