Když jsem nabízela starý nábytek, kontaktovala mě žena s nečekanou žádostí.

Prodej starého nábytku obvykle probíhá bez okolků. Krátká domluva, rychlé předání a člověk jde dál. Jenže občas se stane, že zdánlivě obyčejný inzerát na komodu nebo stůl otevře příběh, který byste v podobné situaci vůbec nečekali.

V posledních měsících si řada lidí, kteří přes internet prodávají vybavení domácnosti, všímá jednoho trendu. Zprávy už nejsou jen ve stylu „je to volné?“ nebo „dáte slevu?“. Do konverzací čím dál častěji pronikají osobní důvody, vzpomínky nebo příběhy, které s koupí samotnou zdánlivě ani nesouvisejí. A podle socioložky Hany Friedlové z Akademie věd to není nic neobvyklého – lidé podle ní k věcem stále častěji přistupují jako k malým oporám, díky nimž si drží kousek jistoty.

Věci jako paměť na dobu, která už není

Prodávající, se kterými jsem mluvil, mívají podobné zkušenosti. Jeden z nich popsal, že při prodeji staré skříně se mu ozvali hned tři lidé, kteří se ptali na to, odkud pochází a kdo ji dřív používal. Nezajímala je ani tolik cena, jako spíš to, jestli má kus nábytku „nějakou duši“. Socioložka Friedlová upozorňuje, že právě u starších předmětů lidé předpokládají určité rodinné příběhy. A někdy je to přesně to, co sami hledají.

Jedna z prodejkyň popsala zážitek, který ji zastihl nepřipravenou. Nabídla k prodeji běžnou komodu po rodičích. Vzápětí jí přišla zpráva od ženy, která se o kus nábytku zajímala ne proto, že by se jí hodil do bytu, ale proto, že jí připomněl dětství u babičky. „Napsala mi, že se jí při pohledu na fotku vybavila vůně jejich bytu a zvuk staré podlahy,“ říkala prodejkyně. Podle psychologa Petra Goldmanna z Masarykovy univerzity jde o typickou reakci – v nejistých obdobích lidé často hledají cokoliv, co jim připomene stabilní časy.

Žena, která se o komodu zajímala, nakonec požádala o pár dní na rozmyšlenou. Nešlo jí o cenu ani o rezervaci. Jen potřebovala vědět, jestli je na to vůbec připravená. Popsala, že se nachází v náročném období po ztrátě blízkého člověka a zvažuje, zda je pro ni návrat k podobným předmětům lékem, nebo naopak bolestivou připomínkou. Podle dat Národního ústavu duševního zdraví však nejde o ojedinělý jev – lidé si čím dál častěji vytvářejí drobné rituály, které jim pomáhají zvládat truchlení nebo napětí.

Mnozí prodejci přiznávají, že je podobné žádosti zaskočí. Na jedné straně je tlak rychle prodat, protože ví, že podobné věci mizí doslova během hodin. Na druhé straně ale cítí, že za některými zprávami se skrývá víc než jen snaha vyjednat si lepší podmínky. Prodejkyně v tomto případě nechala ženu, ať si vše promyslí, i když věděla, že riskuje. „Někdy to udělám. Víte, že tomu druhému nejde jen o kus nábytku,“ popisovala.

Když se z obyčejné schůzky stane tiché porozumění

Žena se po několika dnech ozvala znovu. Tentokrát chtěla komodu vidět osobně. Nepůsobila jako člověk, který váhá nad koupí kvůli technickým parametrům. Spíš potřebovala ujistit samu sebe, že pocit, který v ní nábytek vyvolal, má opodstatnění. Když se nakonec setkaly, ukázalo se, že komoda není stejná jako ta, kterou si žena pamatovala. Jen se podobala. I tak trvala na tom, že si ji odveze. Nešlo o identický předmět, ale o atmosféru, kterou jí připomněl.

Podle socioložky Friedlové tyto příběhy dobře ukazují, jak silně může jeden starý kus nábytku zasáhnout do emocí člověka, který ho nikdy předtím neviděl. A čísla agentury Nielsen tomu odpovídají – řada lidí dnes přikládá větší význam osobnímu dojmu a historii věci než její praktičnosti. Platí to hlavně u předmětů, které mají své oděrky a stopy používání. Právě v nich někteří vidí určitou kontinuitu.

Změnila se i atmosféra na samotných bazarových stránkách. Nejde už jen o rychlé nákupy a prodeje. Stále více lidí hledá něco, co jim zapadne do jejich vlastního příběhu – někdy je to detaily z dětství, jindy pocit, že uzavírají starou kapitolu. Kdo sleduje diskuse na internetových fórech, ví dobře, jak často se objevují dotazy na původ věcí nebo prosby o čas na rozmyšlenou.

Možná z toho vyplývá jediné: ne každá zvláštní prosba je trik, jak zdržovat nebo smlouvat. Často je to jen sdělení někoho, kdo právě teď potřebuje víc než jen nový kus nábytku. A občas stačí málo – dát mu prostor a nechat ho nadechnout se v okamžiku, kdy hledá oporu tam, kde by ji ještě před pár lety nikdo nehledal.

Zdroje: idnes.cz, novinky.cz, seznamzpravy.cz, ukmedia.cz, nm.cz