Jedna chyba při mytí auta poškozuje lak rychleji než mráz. Dělá ji téměř každý.

Majitelé aut většinou řeší hlavně sůl na silnicích, mráz nebo kamínky od kol. Jenže podle odborníků dostává lak zabrat častěji při úplně obyčejném mytí. Jeden zažitý zlozvyk stačí k tomu, aby se na karoserii začaly objevovat drobné škrábance a lesk se pomalu vytrácel.

Nejde přitom o to, že by někdo auto vyloženě zanedbával. Chybu dělají i ti, kdo si dávají na čistotě záležet. Používají šampon, jezdí do myčky nebo doma pečlivě berou do ruky houbu. A právě tady bývá kámen úrazu.

Typický scénář? Špinavé auto, jedna houba a rychlé umytí bez pořádného předoplachu. Na první pohled nic dramatického. Jenže v laku se mezitím tvoří takzvané mikroškrábance – tenké rýhy v horní vrstvě, které nejsou vidět hned. Až na ostrém slunci se ukážou kruhové mapy, které kazí dojem z jinak hezkého vozu.

Proč obyčejná houba působí skoro jako smirkový papír

Lak dnešních aut není jen barva. Tvoří ho několik vrstev a nahoře je čirá ochranná vrstva, která dává lesk a chrání před oxidací. Právě ta ale trpí nejvíc. Stačí, aby na povrchu zůstal prach, pyl nebo drobný písek – a houba je při mytí přitlačí k laku a táhne je po něm.

Efekt je podobný velmi jemnému broušení, i když to tak nevypadá. Autolakýrníci dlouhodobě upozorňují, že většina hologramů a typických „pavučin“ vzniká právě při ručním mytí. International Carwash Association uvádí, že důkladné předmytí tlakovou vodou riziko výrazně snižuje, což potvrzují i zkušenosti z praxe.

Na tmavých autech je problém vidět dřív. Černá nebo tmavě modrá barva odráží světlo jinak, takže i jemné škrábance vystoupí na povrch. Auto pak působí zašle, i když je staré jen pár let.

Automatická myčka versus ruční mytí

Kartáčové myčky mají špatnou pověst. Moderní provozy ale většinou používají měkčí kartáče a pravidelně je obměňují. Problém nastává spíš tehdy, když jsou znečištěné, nebo když řidič před vjezdem nesmyje hrubé nečistoty.

Ruční mytí na dvoře přitom nemusí být o nic šetrnější. Jedna houba, jeden kbelík – a špína koluje pořád dokola. Detailingeři doporučují metodu dvou kbelíků: v jednom šampon, ve druhém čistá voda na máchání rukavice. Nečistoty se tak nevracejí zpět na lak, což dává smysl.

Důležité je i pořadí. Nejprve celé auto opláchnout, klidně déle než se zdá nutné. Pak mýt od střechy dolů. Spodní partie bývají nejšpinavější, takže je lepší nechat je až nakonec a použít klidně jinou rukavici, někdo to podceňuje.

Co říkají čísla a zkušenosti z praxe

Podle dat společnosti TÜV patří poškozený lak mezi časté kosmetické vady ojetin. Nejde jen o vzhled. Mikroškrábance postupně narušují ochrannou vrstvu a lak je náchylnější k oxidaci, tedy reakci s kyslíkem, která způsobuje blednutí barvy.

Strojní leštění umí část poškození odstranit. Jenže má to háček – při každém leštění se ubírá tenká vrstva čirého laku. A ta není nekonečná. Po několika zásazích už nemusí být co leštit, proto se vyplatí přemýšlet spíš nad prevencí než nad opravou.

Jak mýt auto šetrně a bez zbytečných škod

Není nutné kupovat drahé sady, důležitější je postup a trochu trpělivosti. Základem je poctivé předmytí, mycí rukavice z mikrovlákna a časté máchání. Mikrovlákno totiž vtáhne nečistoty do sebe a tolik je netlačí po povrchu, což je podstatné.

• Před samotným mytím auto opláchněte tlakovou vodou, klidně důkladněji než obvykle.
• Používejte dva kbelíky – jeden na šampon, druhý na čistou vodu.
• Začínejte od nejčistších částí vozu a postupujte dolů.
• Po umytí osušte vůz jemným sušicím ručníkem, ne starým hadrem ze sklepa.

Pomůže i pravidelná ochrana voskem nebo keramickým povlakem. Vytvoří tenký film, na který se špína tolik nechytá a další mytí je snazší. Lak pak netrpí tolik třením.

Může to znít jako maličkost, ale právě tyhle detaily rozhodují, jestli bude auto i po pěti letech vypadat slušně. Zimu ani sůl z cest neovlivníte. Jak ale budete mýt vlastní auto, to už ano.

Zdroje: tuv.com, internationalcarwash.org, autodetailing.cz, autoklub.cz