Jak zvolit psa pro dům bez oplocení: Tato plemena jsou méně náchylná k útěku.

Lidé, kteří žijí na otevřených pozemcích bez plotu, často řeší prostou otázku: zda si vybrat psa, který nebude mít nutkání mizet za nejbližší zatáčku. Zkušenosti veterinářů i chovatelů ukazují, že některá plemena se u domu drží přirozeněji než jiná.

V praxi se často říká, že rozhodující je výcvik. Odborníci z České zemědělské univerzity ale připomínají, že základ psa do velké míry určuje dědičnost. Zvíře s výrazným loveckým instinktem reaguje úplně jinak než pes vyšlechtěný k hlídání stavení nebo k práci poblíž lidí. I když majitel věnuje výchově maximum času, určité vrozené tendence nezmizí.

Výrazné rozdíly mezi plemeny souvisí hlavně s tím, k čemu byla po generace vedena. Zatímco hlídači bývají spolehlivě navázaní na své prostředí a drží se v jeho blízkosti, lovecká plemena dokážou během chvilky podlehnout stopě a zmizet za zvěří, aniž by si uvědomila vzdálenost od domova.

Plemena, která mají přirozený sklon držet se u lidí

Pastýřští a pastevečtí psi patří dlouhodobě k těm, kteří se od domu příliš nevzdalují. Etologové v odborných publikacích zmiňují, že tito psi sledují hlavně pohyb svých lidí a okolí vnímají spíš z povzdálí. Proto se například pyrenejští horští psi nebo slovenští čuvači osvědčují jako spolehliví hlídači, kteří si prostor kolem domu hlídají vlastním tempem, bez potřeby neustálých pokynů.

Majitelé neohrazených pozemků také často volí menší společenská plemena. Ta bývají pevně navázaná na lidskou společnost a nemají sklony k dlouhým výpravám. Podle statistik Českého kynologického svazu se mezi psy s nejmenším počtem nahlášených útěků pravidelně objevují například tibetští španělé nebo mopslíci.

Výchova je důležitá, povaha ale rozhoduje hodně

Výběrem plemene však úkol nekončí. Veterinární lékařka Hana Prausová z brněnské Kliniky malých zvířat v rozhovorech dlouhodobě zdůrazňuje, že pes musí hranice poznat postupně. Osvědčuje se jednoduchý postup, který používá řada trenérů: začít s delším vodítkem, vyzkoušet různé vzdálenosti a psa chválit pokaždé, když se sám vrátí. Tak si snáze vytvoří návyk, který funguje i bez dozoru.

Chovatelé se shodují, že nejlepší zkušenosti mají lidé s klidnějším psem a trochu trpělivosti ve výchově. To je také jeden z důvodů, proč se u domů bez plotu dobře osvědčují například bostonský teriér nebo japonský chin, oba známí svou oddaností a silnou orientací na majitele.

Před pořízením psa je dobré počítat s podmínkami doma

Než si rodina pořídí psa, vyplatí se uvědomit si několik praktických věcí. Velikost pozemku může rozhodnout o tom, jak temperamentní zvíře je reálně možné zvládnout. Aktivní domácnosti si většinou poradí i s živějšími plemeny, zatímco menší dvůr bývá vhodnější pro klidnější nebo menší psy.

Hodně napoví i setkání s chovatelem a rodiči štěněte. Zkušenější chovatel dokáže upozornit na povahové rysy, které se u potěru často opakují, a pohled na matku štěněte může mnohé vysvětlit. Zájemci pak snáz odhadnou, jaký charakter lze do budoucna čekat.

Zajímavý vhled přinesla nedávná analýza britského Kennel Clubu, podle které se mezi psy s menší tendencí k útěkům častěji objevují ti, kteří byli po generace chováni pro stálý kontakt s lidmi, nikoli pro práci v terénu. Taková plemena mívají přirozenou potřebu držet se doma a nesklouzávají k výpravám do okolí.

Kdo si psa vybírá jen podle vzhledu, může později narazit. Osvědčuje se dávat větší váhu povaze, původu a tomu, jak silně bývá dané plemeno orientované na člověka. Pečlivý výběr snižuje riziko útěků a zároveň pomáhá tomu, aby se pes rychle zabydlel a bez problémů zapadl do rodiny.

Zdroje: ceskenoviny.cz, ct24.ceskatelevize.cz, kennelclub.org.uk, appliedanimalbehaviour.com