Intel On Demand: Tajná zbraň proti AMD, která zůstala nepovšimnuta

V podzimních měsících roku 2022 Intel představil ambiciózní iniciativu s názvem „On Demand“. Tato funkce byla prezentována jako klíčový prvek, který měl posílit pozici procesorů Xeon v konkurenčním boji proti rostoucímu vlivu AMD a jeho procesorům Epyc. Koncept byl jednoduchý, ale potenciálně revoluční: umožnit zákazníkům „odemknout“ specifické funkce jejich procesorů Xeon, funkce, které v té době AMD nenabízelo. Cílem bylo poskytnout flexibilitu a možnost přizpůsobení, které by reagovalo na specifické potřeby podnikových zákazníků. Navzdory této slibné vizi a snaze o inovaci se však „On Demand“ setkal s překvapivým nezájmem, což vedlo k jeho tichému pohřbení ze strany Intelu.

Myšlenka za „On Demand“ spočívala v aktivaci dodatečných jader, cache paměti nebo jiných výkonnostních parametrů, které byly v procesoru fyzicky přítomny, ale standardně nebyly aktivní. Zákazník si tak mohl zakoupit procesor s určitou konfigurací a následně si za příplatek odemknout vyšší výkonnostní třídu, aniž by musel kupovat zcela jiný, dražší model. Tento model měl několik teoretických výhod. Pro Intel to znamenalo možnost lépe využít výrobní kapacity a prodat i čipy, které by jinak nesplňovaly přísné požadavky na nejvyšší výkonnostní modely. Pro zákazníky to zase představovalo možnost získat flexibilnější a potenciálně cenově efektivnější řešení, které se mohlo lépe přizpůsobit jejich měnícím se potřebám. Tato strategie byla vnímána jako přímá odpověď na agresivní cenovou a výkonnostní politiku AMD, která si v segmentu serverových procesorů získávala stále větší podíl na trhu.

AMD v té době dominovalo trh s procesory Epyc díky své architektuře, která často nabízel víc jader a vyšší výkonnostní poměr cena/výkon. Intel se snažil držet krok a „On Demand“ byl jedním z pokusů o odlišení se. Nabídka možnosti „upgradu“ bez nutnosti fyzické výměny hardwaru zněla lákavě. Představte si server, který byl původně nakonfigurován pro střední zátěž, ale s rostoucími požadavky mohl být jednoduše „odemčen“ na vyšší výkonnostní úroveň. To by mohlo snížit náklady na vlastnictví (TCO) a zjednodušit správu hardwarových zdrojů.

Proč „On Demand“ selhalo?

Navzdory teoretickým výhodám a snaze Intelu o inovaci se funkcionalita „On Demand“ nestala populární. Existuje několik klíčových důvodů, které k tomuto neúspěchu pravděpodobně přispěly. Jedním z hlavních faktorů byl pravděpodobně nedostatek jasné a přesvědčivé marketingové komunikace. Pokud zákazníci nevědí o existenci takové funkce, nebo pokud jim není dostatečně srozumitelně vysvětlen její přínos, nemohou ji ani využít. Intel se zdá, že tuto iniciativu příliš nepropagoval, což vedlo k tomu, že se o ní dozvěděla jen malá skupina zasvěcených IT profesionálů.

Druhým faktorem mohla být samotná cena za odemčení funkcí. Pokud byla cena příliš vysoká, zákazníci by pravděpodobně shledali výhodnější investovat rovnou do výkonnějšího modelu procesoru, nebo dokonce zvážit alternativy od AMD. Flexibilita je sice cenná, ale jen do určité míry. Pokud se počáteční investice do „odemknutelného“ procesoru a následný poplatek za odemčení funkcí přiblíží ceně již hotového, výkonnějšího řešení, motivace k využití této možnosti klesá.

Třetí možný důvod spočívá v samotné povaze podnikového IT. Většina velkých organizací plánuje své IT zdroje s určitým předstihem a s ohledem na budoucí růst. Nákup serverů a procesorů je obvykle strategické rozhodnutí, které se dělá na několik let dopředu. Možnost „odemknout“ funkce dodatečně nemusela být v souladu s tímto dlouhodobým plánováním a procesy nákupu. Podniky preferují jistotu a předvídatelnost, a „On Demand“ model mohl vnášet do těchto procesů nejistotu.

Konkurenční tlak a strategické změny

Neúspěch „On Demand“ nelze oddělit od širšího kontextu trhu serverových procesorů. AMD s procesory Epyc nadále posilovalo svou pozici a Intel byl pod neustálým tlakem, aby inovoval a nabízel konkurenceschopné produkty. V reakci na to Intel zahájil masivní investice do vývoje nových architektur, jako jsou procesory generace Sapphire Rapids a následně Emerald Rapids, které již v základu nabízely vyšší výkonnostní parametry a více jader. Tyto nové generace procesorů byly navrženy tak, aby přímo konkurovaly Epycům a poskytovaly zákazníkům výkonnostní skok, který nepotřeboval dodatečné „odemknutí“.

Navíc, s rostoucím důrazem na efektivitu a energetickou náročnost se podniky stále více zaměřují na celkové náklady na vlastnictví. Nové generace procesorů od Intelu i AMD se snaží nabídnout lepší výkon na watt, což se stává klíčovým faktorem při rozhodování o nákupu. Pokud nové procesory nabízejí dostatečný výkon a efektivitu „z krabice“, potřeba dodatečných, potenciálně nákladných „odemknutí“ funkcí se snižuje.

Je také možné, že Intel interně přehodnotil svou strategii. Možná zjistil, že složitost správy takového systému „On Demand“, včetně licencování, aktivace a podpory, převyšuje přínosy. Zjednodušení produktové nabídky a zaměření se na vývoj výkonnějších a efektivnějších procesorů mohlo být pro Intel strategicky výhodnější.

Budoucnost serverových procesorů a lekce pro Intel

Tichý konec iniciativy „On Demand“ je cennou lekcí pro Intel i pro celý technologický průmysl. Ukazuje, že i zdánlivě inovativní nápady nemusí uspět, pokud nejsou správně komunikovány, cenově dostupné a v souladu s reálnými potřebami trhu a zákazníků. Klíčem k úspěchu není jen samotná technologie, ale i její implementace, marketing a celková hodnota, kterou přináší.

Intel se z této zkušenosti pravděpodobně poučil a své budoucí strategie bude stavět na silnějších základech. Zaměření na vývoj špičkových procesorů s vynikajícím výkonem a efektivitou, jako jsou současné generace Xeonů, je zřejmě správnou cestou. Konkurence s AMD je a bude tvrdá, ale Intel má prostředky a know-how, aby se jí úspěšně postavit. Budoucnost serverových procesorů bude nadále utvářena inovacemi, efektivitou a schopností výrobců reagovat na dynamicky se měnící požadavky podnikových zákazníků. A právě v této dynamice leží klíč k trvalému úspěchu.