Intel Core Ultra 9 290K Plus: Další zbraň ve zbrojnici věčného boje s výkonem (a naší peněženkou)

Další kolo „vylepšení“, aneb Intel znovu dokazuje, že nekonečné cykly inovací jsou jen pro ty, co si je mohou dovolit zaplatit

Ach, svět procesorů. Místo, kde se realita ohýbá silou marketingu a kde každý nový „průlom“ znamená jen další číslo v benchmarku, které nás má přesvědčit, že staré je najednou nedostatečné. A hle, z hlubin internetu, kde se rodí pravda (a spousta dezinformací), prosákly informace o novém božstvu – Intel Core Ultra 9 290K Plus. Prezentováno jako „Arrow Lake Refresh“, což zní tak vznešeně, že by si to zasloužilo vlastní hymnu. Údajně je o celých deset procent lepší než jeho předchůdce. Deset procent! To je jako když vám řeknou, že vaše auto má o deset procent větší spotřebu, ale zato o deset procent rychleji dojede do škarpy. Pokrok nezastavíš, že?

Kvantový skok (nebo jen mírné poskočení?)

Benchmarky, ty svaté grály digitálního věku, nám sice ještě oficiálně nepotvrdily existenci tohoto zázraku, ale co jsou nějaké oficiální zdroje proti šeptandě z internetových zákoutí? Tyto uniklé testy naznačují, že náš nový šampion, 290K Plus, si s předchozí generací vytírá podlahu. Jak v single core, tak v multi core testech. Co to znamená pro nás, obyčejné smrtelníky? Znamená to, že naše stávající počítače, které jsme si s láskou a za nemalé peníze pořídili před pár měsíci, jsou teď v podstatě prehistorické artefakty. Ale nebojte, Intel má řešení! Stačí si jen pořídit tuto novou, o deset procent výkonnější bestii a svět se vám rozzáří novým, o deset procent jasnějším světlem. Nebo vám alespoň zčervená účet v bance o deset procent více.

Když se výkon stává drogou (a marketing pohonem)

Vždycky mě fascinuje, jak se tato čísla prezentují. „O deset procent lepší.“ Kdo to měří? V jakých podmínkách? A hlavně, pro koho to je vlastně důležité? Pro hráče? Těm se možná pár FPS navíc bude hodit, pokud tedy zrovna nehrají hru z roku 1998 na maximální detaily. Pro profesionály? Ti si pravděpodobně svůj hardware vybírají podle jiných kritérií než jen podle uniklých benchmarků, které se tváří jako nejnovější zprávy ze záchodových stěn. Ale pro většinu z nás? Je to jen další důkaz, že honba za výkonem je nekonečný příběh, který nám média a výrobci neustále podsouvají. Potřebujeme opravdu procesor, který zvládne renderovat 8K video za půl sekundy, když většinu času používáme počítač na prohlížení sociálních sítí a sledování videí v HD kvalitě?

Tato „vylepšení“ jsou vlastně geniální. Nepotřebujeme revoluci, stačí nám evoluce, která se tváří jako revoluce. A co je nejlepší, můžeme si ji dovolit opakovat každý rok, nebo i častěji. Intel, to je prostě mistr v umění recyklace. Vezmeme starý design, lehce ho pošolícháme, přidáme „nové“ označení a bum! Máme tu novinku, která je „o deset procent lepší“. A my, jako poslušná stádečka, se jen můžeme těšit, až si ji budeme moci pořídit. Třeba se ten „refresh“ Arrow Lake konečně dostane i do našich peněženek, i když to bude znamenat, že si budeme muset odříct třeba dovolenou nebo splátku hypotéky. Ale co je hmotné štěstí oproti digitálnímu? Vždyť s novým procesorem se nám přece bude lépe pracovat na tom, abychom si na další procesor zase vydělali.

A tak pokračujeme v nekonečném cyklu. Každý rok nová generace, každý rok „výrazné“ zlepšení, každý rok vyšší cena. A my? My jen zíráme na čísla, doufáme, že náš počítač ještě chvíli vydrží, a ti nejodvážnější si tajně přejí, aby jim ten starý procesor jednou ráno nenastartoval, aby měli konečně dobrý důvod si pořídit ten nový, „o deset procent výkonnější“ zázrak. Protože v zemi, kde benchmarky vládnou světu, je být pozadu prostě nepřijatelné. Raději budeme mít víc výkonu, než kolik reálně potřebujeme, než abychom se museli přiznat, že nám stačí to, co máme. A Intel? Ten si spokojeně mnou ruce a chystá další „refresh“, který nám zase ukáže, jak jsme byli dosud na omylu.