Herci kontra AI: Kdo tu krade a kdo inovuje?

Ach, svět se nám to zase jednou hroutí! A kdo za to může? No přece ti zpropadení roboti s umělou inteligencí, kteří nám, ubožákům lidským, berou práci. Tentokrát se na mušku dostali herci a influenceři. Dlouho jsme si v klidu užívali, jak AI nahrazuje prodavače, účetní a kdovíkoho ještě, ale teď, teď se jí podařilo proniknout do tak posvátných sfér, jako je umění a… influencerství. To je snad urážka na cti, že?

Když AI šeptá do ucha

Představte si to. Místo abyste se dívali na nějakého toho svalovce s dokonalým úsměvem, jak vám v reklamě na prací prášek slibuje zázraky, najednou tam je někdo, kdo vypadá jako on, mluví jako on, ale ve skutečnosti je to jen hromádka kódu a dat. A co hůř, tenhle digitální dvojník vám klidně může prodat cokoli, aniž by si za to řekl o honorář nebo si stěžoval na náročné natáčení. To je přece revoluce! Nebo spíš… revoluce v lenosti?

A herci? Ti jsou z toho paf. „To je krádež!“ křičí do světa. „AI nám bere naši identitu, naše tváře, naše hlasy!“ No jistě, vždyť kdo by chtěl vidět někoho, kdo se jen tváří, že je někdo jiný, když to můžeme mít digitálně vyladěné a bez zbytečných emocí? A co je vlastně ta jejich „inovace“, na kterou se tak rádi odvolávají? Vždyť oni taky jen hrají někoho jiného, že? Akorát jim za to platíme víc a ještě si u toho musíme kupovat popcorn.

Kde se bere ta „umělecká“ hodnota?

Herci tvrdí, že jejich práce je něco víc než jen napodobování. Že do toho vkládají duši, emoce, životní zkušenosti. No dobře, tak jim věřme. Ale když se podíváme na některé „umělecké“ počiny, kde se předvádí digitální dokonalost, musíme se ptát: Kde je ta hranice? Je to opravdu krádež, když AI dokáže napodobit styl slavného malíře a vytvořit nové dílo? Nebo je to jen další nástroj, který umělci mohou (nebo spíš musejí) využívat, aby zůstali relevantní?

Vždyť i ti největší mistři se inspirovali svými předchůdci. Picasso se učil od Velázqueze, Van Gogh od Corota. Je snad AI jen další takový „inspirátor“, jen o něco rychlejší a méně náročný na sociální interakci? A co ti influenceři, kteří teď taky ječí? Ti přece „inovují“ tím, že nám denně cpou reklamy na předražené blbosti a ukazují nám, jak dokonale umí žít… tedy, jak dokonale umí předstírat, že žijí dokonale. Je tohle ta „lidská“ hodnota, kterou AI nemůže nahradit?

Digitální mimikry aneb Nová éra umění?

Je pravda, že představa, že by naše oblíbené filmy nebo seriály mohly být v budoucnu natočeny s digitálními herci, je trochu znepokojivá. Kde je pak ten lidský dotek? Kde je ten moment překvapení, kdy herec improvizuje nebo nám ukáže něco, co jsme nečekali? AI je zatím spíše dokonalý imitátor než tvůrce. Ale co když se to změní? Co když AI začne „inovovat“ sama od sebe a vytvoří něco, co nás opravdu překvapí?

Možná bychom se měli přestat bát a začít se ptát: Jak můžeme AI využít k tomu, abychom vytvořili něco nového a lepšího? Jak můžeme spojit lidskou kreativitu s neomezenými možnostmi strojů? Možná herci budoucnosti nebudou jen hrát role, ale budou je i spoluvytvářet s AI. Možná influenceři budoucnosti nebudou jen prodávat produkty, ale budou vytvářet interaktivní zážitky, které si ani nedokážeme představit.

A tak zatímco se herci a influenceři pohoršují nad tím, že jim AI „krade“ práci, možná by se měli zamyslet, zda se sami dostatečně „neinovují“. Protože svět se nezastaví jen proto, že se nám něco nelíbí. Technologie jde dál a buď se přizpůsobíme, nebo se staneme dalším muzeálním exponátem vedle starých gramofonů a videokazet. A ruku na srdce, kdo by chtěl být digitální muzeální exponát?

Možná je to celé jen divadlo. Divadlo, ve kterém se snažíme udržet si svá stará pravidla v době, kdy se pravidla hry mění s každým novým algoritmem. A ti, co nejvíc křičí, jsou možná jen ti, co se nejvíc bojí, že jim ujede vlak. Ale co když ten vlak už dávno odjel a my si jen hrajeme na to, že ho ještě můžeme dohnat? Možná bychom se měli spíš soustředit na to, jak postavit nový, rychlejší vlak, než abychom kopali do toho starého, který už stejně nestartuje.