Google Inženýr: Hrdina Silicon Valley, nebo Zrádce z Číny?
No tak, přátelé, připravte si popcorn a pohodlně se usaďte, protože tohle bude jízda! Zrovna jsme se dozvěděli, že jeden z našich superchytrých mozků z Googlu, ten, co nám má údajně zachránit svět pomocí umělé inteligence, se rozhodl, že bude mnohem zajímavější prodávat ta tajemství konkurenci. Konkrétně té čínské, protože proč by taky ne, že? Vždyť co je lepšího než sdílet nejnovější objevy na poli AI čipů s lidmi, kteří se snaží postavit vlastní verzi všeho, co kdy kdo vymyslel, a ještě k tomu levněji? Je to jako dát recept na babiččiny koláčky svému největšímu rivalovi v pekařské soutěži. A to všechno pod záštitou „inovace“ a „globálního pokroku“.
Když se z inženýra stane James Bond (ale s horším scénářem)
Náš hrdina, jménem si ho pro jistotu odpustíme, abychom nebyli obviněni z pomluvy (i když vzhledem k tomu, co provedl, si to asi zaslouží), se prý rozhodl, že Google mu nedává dostatek prostoru pro jeho geniální nápady. A co je logičtější než ukrást citlivá data o technologické infrastruktuře, která stojí miliardy dolarů, a hodit je na trh? Tím spíš, když se k tomu ještě přidá vlastní startup, který má, jak jinak, revolucionalizovat svět AI. Víte, ten typ startupu, co slibuje hory doly a nakonec skončí s pár prodanými tričky a nekonečným příběhem o tom, jak „téměř uspěli“.
Je fascinující sledovat, jak se ti největší vizionáři v Silicon Valley rozhodnou, že nejlepší způsob, jak uspět, je prostě podvést svého zaměstnavatele. Vždyť proč by se měli trápit měsíce a roky vývojem, když můžou prostě „půjčit“ si výsledky práce tisíců jiných lidí? To je ta pravá efektivita, kterou nám Google tak rád předkládá ve svých propagačních materiálech. Ale nebojte se, on to určitě dělal pro „dobro lidstva“. Nebo aspoň pro dobro svého bankovního účtu, což je v dnešní době pro mnohé to samé.
Špionáž v digitálním věku: Kde končí inovace a začíná trestný čin?
Celá tahle eskapáda nám připomíná, jak tenká je hranice mezi geniálním inovátorem a obyčejným zlodějem v éře, kde informace jsou cennější než zlato. Vždyť kdo by si pomyslel, že ty samé algoritmy, které nám doporučují další video s kočičkami na YouTube, můžou být i základem pro globální technologickou nadvládu? A když se k tomu přidá trochu té „vlastenecké“ (nebo spíš „korporátní“) loajality, je zaděláno na pořádný problém.
Samozřejmě, že Google teď bude mít plné ruce práce s tím, aby si umyl ruce a ukázal, jak přísně dbá na bezpečnost. Budou se konat interní audity, budou se zpřísňovat bezpečnostní protokoly a možná i zavedou povinné kurzy „Etika v IT pro pokročilé“. Ale upřímně, kolikrát jsme už tohle slyšeli? Pořád dokola, jako v nějakém špatném sci-fi filmu, kde se opakuje stejná zápletka. Jenže tohle není film, tohle je realita, a hrozí mu pěkný flastr. A to je na tom to nejzábavnější. Představte si tu jeho tvář, když mu soudce bude vysvětlovat, že „půjčení“ dat sice zní jako fajn nápad pro startup, ale státní zástupce to vidí trochu jinak.
Čína a její technologický apetit: Vždy hladová, vždy připravená
A co na to Čína? No, ta se jistě tváří, že o ničem neví. Vždyť oni jen „sbírají informace“ pro „vědecký výzkum“ a „zlepšení života svých občanů“. Kdo by jim nevěřil, že? Jejich technologický pokrok je tak závratný, že by se jim mohly závidět i ty nejdivočejší sny zvaných „plánované hospodářství“. A když jim k tomu někdo zadarmo (nebo za pár drobných) donese klíče od království, proč by to nevyužili?
Je to vlastně docela pochopitelné. Proč vynakládat obrovské prostředky na výzkum a vývoj, když si můžete jednoduše „vypůjčit“ výsledky práce ostatních? To je ta efektivita, kterou se nám snaží svět západní demokracie předkládat jako něco špatného. Ale kdo jsme my, abychom soudili? Možná se jen učíme od nejlepších. A když se zrovna někdo z Googlu rozhodne, že bude hrát podle jejich pravidel, ať už legálních nebo nelegálních, co s tím naděláme? Jen se můžeme dívat, jak se ty technologické velmoci přetahují o nadvládu nad světem, zatímco my si hledáme další video s kočičkami.
Celé tohle divadlo nám tak vlastně ukazuje, jak křehký je ten náš technologický svět. Jeden člověk, jedna chyba, a najednou se může zhroutit celá ta pečlivě budovaná iluze o bezpečí a inovaci. A co je na tom nejvtipnější? Že za pár let, až se na to všechno zapomene, se ten samý člověk možná objeví s novým startupem, který bude slibovat další revoluci. A my, naivní blázni, mu zase budeme věřit. Protože kdo by nechtěl věřit v zázraky, že? I když jsou postavené na ukradených datech a čínských ambicích.
