Google inženýr a jeho čínská lekce: Jak se z vizionáře stal špión s daty o AI čipech
Ach, ta velká technologická srdce bijící v útrobách Googlu! Místo toho, aby se tam v potu tváře a s jiskrou v oku rodily algoritmy, které nám usnadní život (nebo nás alespoň přesvědčí, že ho máme rádi), občas se tam zrodí i něco… méně vznešeného. Jako třeba pan inženýr, jehož jméno si raději ani nebudeme pamatovat, abychom mu nedělali zbytečnou reklamu. Tento hrdina naší doby, bývalý zaměstnanec giganta z Mountain View, se totiž rozhodl, že firemní data o revolučních AI čipech a jejich zázračné infrastruktuře jsou vlastně tak trochu jako nezadaná holubička na náměstí – prostě čekají, až si je někdo odnese. A on, s plnou vervou a zjevně s velkou dávkou idealizmu (nebo spíše chamtivosti, ale to zní tak nepatřičně), je prostě odnesl.
Zrození (neúspěšného) startupu v čínském exilu
Jeho motivace? Inu, prý šlo o to posílit čínské zájmy. Představte si to. Pan inženýr, sedící ve své kanceláři plné nejmodernější výpočetní techniky, obklopený nejchytřejšími mozky planety, si najednou uvědomí hluboké pouto k zemi, která se sice také snaží o technologický pokrok, ale trochu jinou cestou. A co by pro takové pouto neudělal? Samozřejmě, že ukradne firemní tajemství. A k tomu si ještě založí vlastní startup. Protože proč by měl jen tak pomáhat Číně, když může pomáhat Číně a zároveň si tím vydělat? To je taková moderní, globální filantropie, že?
Nejvíce na tom fascinuje ta drzost. Nebo naivita. Nebo možná jen naprosté přesvědčení o vlastní neomylnosti. Věděl, že Google investuje miliony (nebo spíše miliardy) do vývoje těchto AI čipů. Věděl, že jsou to klíčové technologie budoucnosti. A přesto si řekl: „Proč ne? Co nejhoršího se může stát? Maximálně mě chytnou, dají mi pár let za mřížemi a budu legendou… nebo aspoň poznám, jak chutná vězeňská strava.“
Špionáž jako kariérní postup
Představte si tu scénu. Pan inženýr, s výrazem naprostého soustředění, kopíruje gigabajty dat. Nejde o žádné fotky z dovolené nebo recepty na babiččin koláč. Jde o informace, které by mohly změnit rovnováhu sil v globálním technologickém závodě. A on to dělá, jak se zdá, s naprostým klidem. Možná si u toho pouštěl nějakou inspirativní hudbu, třeba Vivaldiho Čtvero ročních období, aby podtrhl tu krásu svého počinu. Nebo spíše nějakou čínskou lidovou, aby to bylo tématické.
Je ironií, že právě technologičtí giganti, kteří se pyšní svou bezpečností a inovativností, se stávají místem, kde se takové věci dějí. Člověk by čekal, že v Google budou mít své inženýry pod takovou kontrolou, že by si ani nevšimli, kdyby jim někdo ukradl i tu budovu. Ale zjevně ne. Zjevně i v tom nejlépe zabezpečeném digitálním království se najde někdo, kdo si řekne: „Hele, tyhle informace jsou moc cenné na to, aby zůstaly jen tady.“
Proč zrovna AI čipy?
A proč zrovna AI čipy? Protože umělá inteligence je to nové zlato, to nové ropné pole, to nové… no, prostě to, co bude v budoucnu ovládat svět. Kdo má nejlepší čipy, ten má nejlepší AI. A kdo má nejlepší AI, ten má… no, asi víc peněz a vlivu. A pan inženýr si zjevně chtěl ukousnout pořádný kus tohoto budoucího koláče. Nebo možná jen chtěl ukázat, že i on umí „inovovat“, i když trochu neortodoxním způsobem.
Celá ta situace poukazuje na to, jak křehká může být i ta nejpevnější digitální zeď. A jak snadno se mohou informace, které stojí miliony a roky vývoje, dostat do nesprávných rukou. A co je ještě horší, do rukou někoho, kdo je pak chce použít proti svému bývalému zaměstnavateli. To je takové to klasické „kousni ruku, která tě krmí“, jen v technologickém, globálním měřítku.
Následky a ponaučení (nebo spíš varování)
Pan inženýr teď čelí vysokému trestu. A Google? Ti si asi teď honí hlavu, jak to celé ututlat a jak zpřísnit bezpečnostní opatření. Ale co z toho plyne pro nás, obyčejné smrtelníky, kteří jen sedíme u svých počítačů a obdivujeme, jak ti géniové v Google zase něco vymysleli? Možná jen to, že i v té nejlepší firmě na světě se najdou lidé, kteří jsou ochotni prodat své principy (a firemní tajemství) za vidinou rychlého zisku nebo za vidinou „pomoci“ jiné zemi. A že ta hranice mezi vizionářstvím a špionáží může být tenčí, než si myslíme.
Takže až příště uslyšíte o nějakém novém průlomovém AI čipu z dílny Googlu, vzpomeňte si na našeho hrdinu. A možná si i trochu s úsměvem představte, jak se někde v Číně radují nad „ukradenou“ technologií, zatímco pan inženýr sedí a přemýšlí, jestli mu ten startup stál za ty roky ve vězení. A možná si pak sami položíte otázku, jestli je ten technologický pokrok a ta honba za ním opravdu tak bezúhonná, jak se na první pohled zdá. Protože někdy se za lesklým obalem inovací skrývá mnohem temnější příběh, než bychom si přáli.
