Doom na sluchátkách? Proč vlastně, když můžeme hrát na toustovači?

Vítejte zpět, vážení a milí technologičtí nadšenci, nebo spíše jen oběti nekonečného proudu novinek, které nám každý den servíruje digitální svět. Dnes se podíváme na něco, co vám zaručeně vyrazí dech, nebo spíše způsobí mírnou nevolnost z přemíry absurdity. Vývojář Arin Sarkisian, muž, jehož jméno si možná jednou zapamatujeme, možná ne, dokázal nemožné. Rozběhl legendární Doom, tu hru, která definovala žánr FPS a způsobila nejednu bolavou hlavu nad klávesnicí, na… sluchátkách. Ano, čtete správně. Na sluchátkách PineBuds Pro.

Když hardware dává smysl, ale vy to nevíte

O co přesně jde? Představte si to. Máte svá drahocenná bezdrátová sluchátka, která vám mají zpříjemňovat poslech podcastů, hudby, nebo možná i audioknih o tom, jak efektivně spravovat svůj čas. A najednou, bum! Místo toho, abyste si v klidu užívali symfonii, hrajete Doom. Přímo na čipu sluchátek. Obraz se streamuje přes USB. A to vše při, podržte se, 18 snímcích za sekundu. To je tak málo, že si člověk říká, jestli to není spíš nějaký umělecký experiment v oblasti digitální sklerózy, než skutečný herní zážitek. Ale kdo jsem já, abych soudil? Možná je toto budoucnost. Možná za pár let budeme s nostalgií vzpomínat na dobu, kdy jsme hráli na grafických kartách a ne na svých ušních doplňcích.

Proč, ptáte se? Proč, bože, proč?

Tato otázka se vznáší ve vzduchu jako oblak po výbuchu v Doomovském pekle. Proč by někdo dobrovolně chtěl hrát Doom na 18 FPS, když si může dopřát plynulý zážitek na svém herním PC, konzoli, nebo třeba na chytrém toustovači (protože, jak víme, i ten už Doom spustil)? Odpověď je pravděpodobně stejně složitá jako algoritmus pro generování nekonečného obsahu na internetu. Možná je to o překonávání limitů. Možná je to o tom dokázat, že to jde. Možná je to jen o tom mít o čem psát na blog. V každém případě, výsledek je tu. A je to… něco.

Technické finesy aneb jak z ničeho udělat něco (nebo naopak)

Pojďme se na to podívat trochu zblízka, pokud vám to ještě nezačalo být líto. Sarkisian využil vestavěný čip v PineBuds Pro, který je zřejmě určen pro zpracování zvuku, a přiměl ho k něčemu, co by ho ani ve snu nenapadlo. Obraz z této miniaturní herní stanice se pak posílá přes USB kabel do vašeho počítače. To znamená, že ano, pro tento ultimátní herní zážitek budete potřebovat sluchátka propojená kabelem s počítačem. Bezdrátová technologie v akci, že? Je to jako říkat, že máte sportovní auto, ale musíte ho tlačit z kopce. Ale počkat, možná to má své výhody. Konečně můžete hrát Doom během dlouhého letu, aniž byste rušili spolucestující hlukem ventilátorů vašeho herního stroje. Jen ten obraz bude asi trochu… zásekový.

Když už jsme u těch výkonnostních limitů, 18 FPS je opravdu hodně málo. Pro srovnání, většina moderních her se snaží o 60 FPS, nebo dokonce 120 FPS, aby zajistila plynulý a realistický pohyb. 18 FPS je tempo, které byste možná viděli v nějakém hodně starém animovaném filmu, nebo když váš počítač protestuje proti dalšímu spuštěnému procesu. V Doomovi to znamená, že každý pohyb bude trhaný, každý výstřel bude následován pauzou, a každý démon bude vypadat, jako by se právě probudil z velmi hlubokého a rušného spánku. Zážitek, na který se nezapomíná. Tedy, pokud se vám vůbec podaří si ho v té slideshow zapamatovat.

Další na řadě: Doom na kalkulačce? Nebo na zubním kartáčku?

Tento úspěch (či neúspěch, záleží na úhlu pohledu) otevírá dveře novým, neuvěřitelným možnostem. Co bude dál? Rozběhne někdo Doom na chytrém náramku? Nebo snad na digitální váze v koupelně? Možná se dočkáme verze, která běží na čipu v mikrovlnné troubě, a při každém ohřátí jídla si budete moci dát pár koleček po pekelných chodbách. Fantazii se meze nekladou, stejně jako lidské touze po neustálém testování hranic toho, co je vůbec technologicky proveditelné, ať už to má jakýkoli praktický smysl. Vždyť proč bychom měli hrát hry na zařízeních, která jsou k tomu určená, když můžeme riskovat zkrat a zničení svých sluchátek při pokusu o virtuální masakr?

Je fascinující sledovat, jak komunita kolem starých her, jako je Doom, neustále hledá nové a nové způsoby, jak je spustit na co nejméně vhodných zařízeních. Je to taková digitální archeologie, která se snaží oživit legendy v těch nejneočekávanějších formách. Ale zatímco je obdivuhodné vidět technickou zdatnost a kreativitu, nelze se ubránit otázce, zda by tato energie nemohla být lépe investována do něčeho, co by lidem skutečně přineslo užitek. Tedy, pokud za užitek nepovažujete možnost hrát Doom při 18 FPS na sluchátkách. V tom případě, gratuluji, Arine Sarkisiane, právě jste dosáhl vrcholu lidského snažení.

A tak, zatímco se někteří z nás budou radovat z plynulého hraní na svých high-endových sestavách, jiní budou s úsměvem na tváři (nebo spíš s mírně zmateným výrazem) sledovat, jak se ikonický mariňák pomalu, ale jistě, pohybuje po obrazovce… tedy, po čipu ve sluchátkách. Je to důkaz toho, že v digitálním světě je možné opravdu všechno. A že někdy je ta největší zábava právě v tom, zkoušet nemožné, i když výsledkem je jen další bizarní technologická kuriozita, která nám připomíná, jak daleko jsme se dostali – a jak daleko ještě můžeme klesnout, pokud jde o smysluplnost našich technologických počinů.