Češi se začínají zbavovat předmětu, který dlouho považovali za nepostradatelný. Odborníci jeho použití nyní příliš nedoporučují.

Televize v ložnici dlouhá léta představovala pohodlí, někdy i malý luxus. Dnes ji ale čím dál víc lidí přesouvá do obýváku, nebo se jí zbavuje úplně. Nejde jen o spotřebu elektřiny, hlavní roli hrají doporučení lékařů a specialistů na spánek.

Podle dat, která dlouhodobě sleduje například Národní ústav duševního zdraví, má zkušenost s nespavostí téměř třetina dospělých. A právě večerní sledování televize patří mezi zvyky, na které odborníci ukazují stále častěji. Někdo u ní usíná pravidelně, jiný ji nechává puštěnou skoro celou noc.

Ještě před několika lety byla televize v ložnici téměř standard. Výrobci nabízeli modely „ideální do ložnice“ a nábytkáři tomu přizpůsobovali celé sestavy. Dnes se nálada mění. Lidé mezi třicítkou a padesátkou řeší spíš to, jak se vyspí, než kolik mají programů.

Modré světlo narušuje přirozený rytmus těla

Jedním z hlavních problémů je modré světlo, které obrazovky vyzařují. To zasahuje do tvorby melatoninu – hormonu, který tělu pomáhá usnout. Materiály Harvard Medical School dlouhodobě upozorňují, že večerní vystavení modrému světlu může posunout biologické hodiny a usínání tak zbytečně komplikuje.

Cirkadiánní rytmus, tedy naše vnitřní hodiny, řídí střídání spánku a bdění. Když večer sledujeme jasný a rychle se měnící obraz, mozek dostává signál, že je stále den. Tělo pak neusíná přirozeně, spíš „odpadne“ únavou – a to je rozdíl.

Americká akademie spánkové medicíny proto doporučuje vysadit obrazovky alespoň hodinu před tím, než si člověk lehne. Netýká se to jen mobilů nebo tabletů. Právě televize v ložnici svádí k tomu, že ji necháme běžet i ve chvíli, kdy už máme zavřené oči, a světlo i zvuk působí dál.

Psychika potřebuje ložnici bez rušivých podnětů

Psychologové často opakují jednoduchou věc: ložnice má být místem pro spánek a blízkost. Pokud si tam nosíme práci, notebook nebo večerní zprávy, mozek si prostor spojí s aktivitou. A pak se divíme, že neusínáme.

Kognitivně behaviorální terapie nespavosti pracuje s principem, který je vlastně prostý. Postel je určena ke spaní. Když se do dvaceti minut nedostaví spánek, doporučuje se vstát, přejít do jiné místnosti a vrátit se až při pocitu ospalosti. Televize tohle pravidlo narušuje – nabízí další podněty, další děj, další důvod zůstat vzhůru.

Roli hraje i samotný obsah. Večerní zpravodajství plné krizí, konfliktů a ekonomických nejistot zvyšuje hladinu stresu. Tělo začne produkovat víc kortizolu, což je hormon, který nás má držet v pohotovosti. Usnout pak nejde snadno, i když jsme unavení. Světová zdravotnická organizace přitom upozorňuje, že dlouhodobý nedostatek spánku souvisí s vyšším rizikem srdečních onemocnění i cukrovky 2. typu.

Tichý společník, který zhoršuje vztahy

Televize v ložnici navíc neovlivňuje jen jednotlivce, ale i vztah. Výzkumy ze spánkové medicíny naznačují, že páry s televizí u postele spolu před usnutím tráví méně času v rozhovoru. Místo pár vět o dni sledují další díl seriálu. Dlouhodobě to může vytvořit odstup, i když nenápadný.

Blikání obrazovky a kolísající hlasitost často ruší i toho, kdo se dívat nechce. Stačí změna scény, prudší zvuk – a spánek je mělčí. Ráno pak přichází únava, někdy i podrážděnost, i když člověk strávil v posteli dost hodin.

Minimalismus jako nový luxus

Z ložnic tak postupně mizí nejen televize, ale i další elektronika. Někteří ji nahrazují knihou, jiní tlumenou lampou nebo tichou hudbou. Čistý prostor bez kabelů a blikajících diod začíná být vnímán jako určitý druh luxusu. Ne okázalý, spíš praktický.

Pokud se nechcete televize vzdát úplně, odborníci radí alespoň stanovit pevný čas, kdy ji vypnete. Ideálně ji nenechávat v pohotovostním režimu a obrazovku zhasnout dřív, než si lehnete. Ještě lepší variantou je přesunout ji mimo ložnici – místnost pak znovu získá svůj původní účel.

Kvalitní spánek není žádný trend ze sociálních sítí, ale základní biologická potřeba. Jestli ráno vstáváte bez energie, možná není chyba v matraci ani v polštáři. Někdy stačí odnést z ložnice věc, kterou jsme léta považovali za nutnou součást výbavy, a dát tělu šanci fungovat přirozeněji.

Zdroje: sleepfoundation.org, health.harvard.edu, who.int, aasm.org