Češi se vzdávají sázení tújí kolem plotů. Obavy jsou vážnější, než se na první pohled zdá.

Ještě před pár lety bylo téměř samozřejmé, že kolem nového domu vyroste řada tújí. Rychle vytvoří zelenou stěnu, odstíní pohledy sousedů a na první pohled působí bezúdržbově. Jenže právě tahle představa se dnes začíná rozpadat.

Zahradnické firmy mluví poměrně jasně – zájem o thuje už není takový jako dřív. Lidé se víc ptají na smíšené živé ploty z listnatých keřů a na druhy, které jsou v české krajině původní. Podle Svazu školkařů ČR roste poptávka třeba po habru, ptačím zobu nebo hlohu. A podobný přístup volí i některé obce při úpravách veřejných ploch.

Důvodů je víc a nejde jen o módu. Do hry vstupuje počasí, náročnost péče i to, jak takový plot vlastně funguje z pohledu přírody. Když se to sečte, túje už nepůsobí tak jistě jako před dvaceti lety.

Klimatická změna tújím příliš nepřeje

Většina běžně vysazovaných tújí má původ v Severní Americe a potřebuje stabilní přísun vláhy. Poslední suché roky ale ukázaly, že bez pravidelného zalévání začnou odspodu zasychat. Hnědé větve už se často nevzpamatují, ani když se podmínky zlepší.

Český hydrometeorologický ústav dlouhodobě upozorňuje, že průměrné teploty stoupají a období bez deště se prodlužují. Pro mělce kořenící jehličnany je to problém. Stačí pár extrémně horkých týdnů a plot je ve stresu, který na něm zůstane vidět ještě další sezonu.

Komplikací jsou i výkyvy počasí. Teplý leden, pak náhlý mráz – pletiva rostlin dostávají zabrat. Není divu, že architekti častěji doporučují druhy, které si s horkem i mrazem poradí o něco lépe, i když třeba nerostou tak rychle.

Monokultura bez života

Na první pohled působí hustý jehličnatý plot prakticky. Jenže z pohledu přírody je to téměř mrtvá stěna. Květ nenabídne, plod taky ne, a hmyz si na něm moc nepochutná. Česká společnost ornitologická opakovaně připomíná, že právě úbytek potravy a úkrytů stojí za poklesem některých druhů ptáků.

Smíšené keře jsou v tomhle jiná liga. Na jaře kvetou, v létě a na podzim nesou plody. Přilákají opylovače i drobné ptactvo, zahrada pak působí živěji – a vlastně je.

Rizikem je také uniformita. Když je v jedné ulici vysazeno dvacet stejných plotů, choroba nebo škůdce se šíří rychle. V posledních letech se objevily houbové infekce i přemnožené svilušky a během jediné sezony dokázaly poničit celé pásy tújí. Stačí pár oslabených kusů a problém se veze dál.

Údržba bývá složitější, než se čeká

Mnozí majitelé domů sázejí túje s tím, že je jednou ročně zastřihnou a mají hotovo. Realita je ale trochu jiná. Aby zůstal plot kompaktní a sytě zelený, potřebuje pravidelný řez, vodu i občasné přihnojení. Když se zanedbá spodní část, objeví se suchá místa – a ta už se většinou nezatáhnou.

Na rozdíl od některých listnatých keřů totiž starší dřevo znovu neobrazí. Jakmile vyholí, zůstane mezera. A protože túje dovedou vyrůst do několika metrů, údržba se neobejde bez žebříku nebo bez pomoci odborníka, což něco stojí.

Co dnes lidé volí místo tújí

Stále častěji se mluví o druhové pestrosti. Oblíbený je například habr – na podzim sice zhnědne, ale suché listy často drží až do jara, takže soukromí zůstává zachováno. Ptačí zob, muchovník nebo hloh zase na jaře rozkvetou a nabídnou pyl i nektar. To je rozdíl, který je na zahradě znát.

Smíšený živý plot může kombinovat několik keřů vedle sebe. Nepůsobí tak přísně a když jeden druh onemocní, ostatní jej zastoupí. Není to stoprocentní jistota, ale riziko, že během roku zmizí celá zelená bariéra, je menší.

Nahradit túje tedy není jen rozmar nebo trend z katalogu. Spíš jde o změnu uvažování. Lidé řeší spotřebu vody, podporu biodiverzity i to, kolik péče bude zahrada potřebovat za deset, patnáct let. A právě v delším horizontu se ukazuje, že túje už nemusí být tak výhodnou volbou, jak se dřív zdálo.

Zdroje: chmi.cz, skolkar.cz, birdlife.cz, nasazahrada.cz