CES 2024: Kam se poděla lidskost tváří v tvář všudypřítomné AI?

Zářivá budoucnost? Spíš záplava algoritmů, které vás okradou o duši.

Letošní ročník veletrhu CES se nesl ve znamení jedné, a pouze jedné, všudypřítomné mantry: umělá inteligence. Ať jste se podívali kamkoli, od největších stánků korporátních gigantů po ty nejmenší koutky pro startupy, všude se cosi chytře tvářícího lesklo a slibovalo revoluci. Všichni, od otrávených novinářů po znuděné spotřebitele, se shodují v jednom: bylo toho prostě moc. Příliš mnoho AI, příliš mnoho slibů, a příliš málo skutečného rozumu. Zdá se, že jsme se ztratili v bludišti algoritmů, kde se lidskost stala jen nepříjemnou překážkou na cestě k dokonalé efektivitě.

AI: Nový bůh, nebo jen sofistikovaný kalkulátor?

Jasně, AI má potenciál. Může nám pomoct v medicíně, ve výzkumu, možná i v tom, jak si vybrat, co si zítra vezmeme na sebe, aby to ladilo s počasím a naší náladou. Ale na CESu to vypadalo spíš jako posedlost. Každý produkt, od chytré ledničky, která vám spočítá, kolik jogurtů zbývá (a pravděpodobně vám je i objedná, aniž byste se zeptali), po sluchátka, která vám analyzují mozkové vlny a doporučí vám nejvhodnější hudbu pro „optimalizaci vaší produktivity“, byl označkován nálepkou „s podporou AI“. Jako by bez ní produkt prostě nemohl existovat, jako by to byl nějaký kosmický prvek, bez kterého se moderní civilizace zhroutí.

A nejvíc mě fascinuje, jak se firmy předhánějí v tom, kdo AI „lépe“ začlení. Nejde už o to, jestli to dává smysl, jestli to řeší skutečný problém, nebo jestli to obyčejnému člověku vůbec k něčemu je. Jde o to mít tu magickou zkratku. Vytvořit iluzi pokroku, inovace, budoucnosti. A my, jako stádo ovcí, které se honí za nejnovější lesklou hračkou, jim to s radostí baštíme. Koneckonců, kdo by nechtěl mít v kapse miniaturního génia, který mu řekne, kdy má jít spát a jak si má správně čistit zuby?

Konec lidské kreativity? Jen další optimalizace.

Zejména v oblasti tvorby obsahu je to patrné. AI generátory textů, obrázků, hudby – to všechno se tváří jako spása pro ty, kteří se bojí bílé stránky nebo si prostě nechtějí špinit ruce. Ale co se stane, když se všechno začne podobat? Když se umění, které má být odrazem lidské duše, emocí a jedinečných zážitků, stane pouhou kompilací existujících dat, optimalizovanou pro maximální „engagement“?

Mám pocit, že se blížíme k bodu, kdy bude umělecká tvorba stejně vzrušující jako sledování schnoucí barvy. Všechno bude uhlazené, bezchybné, předvídatelné. A kde je v tom ta lidská jiskra? Ta chyba, která dělá dílo zajímavým? Ten nečekaný obrat, který vás donutí přemýšlet? Myslím, že se jí zbavujeme, a to s nadšením. Protože přece chceme efektivitu, že? Proč by se někdo měl namáhat s vlastními myšlenkami, když mu je algoritmus naservíruje na stříbrném podnose, kompletně „vyčištěné“ od jakékoli kontroverze nebo originálního nápadu?

Budoucnost je tady, a je děsivě nudná.

CES nám ukázal budoucnost, kde každý aspekt našeho života bude propojen, monitorován a „optimalizován“ umělou inteligencí. Naše domovy budou chytřejší, naše auta autonomnější, naše práce efektivnější. Ale za jakou cenu? Ztratíme schopnost improvizovat? Zapomeneme, jak se rozhodovat bez externí pomoci? Staneme se jen pasivními konzumenty obsahu a služeb, které nám AI s láskou a precizností naservíruje?

Na veletrhu jsem viděl spoustu technologií, které působily jako z budoucnosti. Ale zároveň jsem si uvědomil, že ta budoucnost, kterou nám firmy předkládají, je možná až příliš sterilní a předvídatelná. Je to budoucnost bez překvapení, bez rizika, bez skutečného lidského doteku. Je to budoucnost, kde se naše emoce budou měřit v gigabajtech a naše svobodná vůle nahradí doporučeními z cloudu.

Možná bychom se měli na chvíli zastavit a zamyslet. Ne nad tím, jak rychle dokáže AI generovat další variantu už tak dostatečně generického obrázku, ale nad tím, co vlastně od technologií chceme. Chceme nástroj, který nám pomůže žít plnější a smysluplnější život, nebo otroka, který nám vezme veškerou zodpovědnost a s ní i kus naší lidskosti? Protože pokud budeme slepě následovat tuto cestu, brzy zjistíme, že jsme sice obklopeni tou nejmodernější technologií, ale sami jsme se stali zastaralými.