Apple a ta bájná dostupnost: Když iPhony mizí rychleji než předplatné Netflixu

Když se z luxusu stane nedostatkové zboží

Ach, Apple. Ten technologický titán, ten vizionář, ten, kdo nám přinesl revoluci v podobě (samozřejmě neuvěřitelně tenkého a drahého) telefonu, který nám od té doby diktuje, jak žít, co poslouchat a jak si správně fotit své (opět, samozřejmě, dokonale nasvícené) avokádové toasty. A teď, po letech, kdy jsme si zvykli na to, že nový iPhone je dostupný prakticky kdykoli a kdekoli, přichází šok. Šok, který by mohl otřást základy naší digitální existence: Apple má problém s nedostatkem paměťových čipů. Ano, čtete správně. Ti géniové, kteří nás přesvědčili, že potřebujeme další a další gigabyty pro své fotky z dovolené (které stejně nikdo kromě nás nikdy neuvidí), najednou zjistili, že ty čipy, které to všechno umožňují, prostě nejsou. Kdo by to byl řekl, že?

Tim Cook a jeho velký «Oops!» moment

A kdo nám tuto šokující zprávu přinesl? Samozřejmě, že náš oblíbený CEO, Tim Cook. Ten muž s vizáží, která by se hodila spíše do kláštera než do Silicon Valley, nám s naprostým klidem oznámil, že obrovský zájem o nejnovější modely iPhonů doslova „vyčerpal skladové zásoby“. Vyčerpal. Jako by šlo o poslední kus koláče na narozeninové oslavě, který si všichni s nadšením cpou do pusy, dokud nezbude jenom prázdný talíř a pár drobků. A co s tím Apple hodlá dělat? No přece to, co dělá vždycky, když narazí na sebemenší problém: shání dodavatele. Urgentně. Pro další kvartál. Protože, jak víme, Apple nikdy nepřipouští chybu, jen „příležitosti k optimalizaci dodavatelského řetězce“.

Když poptávka převýší… no, všechno

Je až dojemné sledovat, jak lidstvo stále dokáže překvapit. Navzdory všem varováním, navzdory všem recenzím, které se předhánějí v tom, kdo najde na novém iPhonu méně novinek oproti předchozímu modelu, lidé prostě dál kupují. Kupují, protože to je Apple. Protože to je status. Protože ta jablíčková nálepka na zadní straně telefonu je zřejmě tím nejcennějším artefaktem, který moderní člověk může vlastnit. A tak se stává, že poptávka po těchto technologických zázracích (nebo spíše po značce) drtí i ty nejrobustnější zásoby. Je to jako sledovat závody v pojídání párků, kde vítěz sní tolik, že se mu pak udělá špatně, ale stejně se hlásí na další kolo. A Apple, ten zodpovědný organizátor, teď běhá s kelímkem vody a snaží se najít někoho, kdo by mu dodal další párky (tedy čipy).

Paměťové čipy: Skrytí hrdinové, kteří se rozhodli stávkovat

Zamysleme se na chvíli nad těmi skromnými paměťovými čipy. Ty malé součástky, které nikdo kromě inženýrů a nadšenců do hardwaru nikdy neviděl, a které si většina z nás ani neuvědomuje, že existují. A přece, jsou to právě ony, které drží celý ten digitální svět pohromadě. Bez nich by váš iPhone byl jen drahý, nefunkční kus skla a kovu. A teď se zdá, že tyto tiché, nenápadné pracovníky, tyto neopěvované hrdiny, prostě došla trpělivost. Možná si řekly: „Dost bylo těch fotek avokádových toastů a selfie z posilovny! Chceme lepší podmínky! Chceme uznání!“ A tak se rozhodly, že se prostě nebudou vyrábět v dostatečném množství. Nebo možná je to jen obyčejný byznys a Apple si prostě podcenil, jak moc jsou lidé ochotni si připlatit za to, aby mohli říct: „Mám ten nejnovější.“

Krize, která není krizí (podle Applu)

Samozřejmě, že Apple to nenazve krizí. To by bylo moc jednoduché a hlavně by to mohlo poškodit tu dokonalou image. Místo toho uslyšíme o „zvýšené poptávce“, o „nečekaných výzvách v dodavatelském řetězci“ a o „našem závazku dodávat vám ty nejlepší produkty“. Všechna ta hezká slova, která mají zakrýt prostý fakt: firma, která je synonymem pro efektivitu a dokonalost, najednou zjistila, že nemá dostatek klíčových komponentů pro svůj nejprodávanější produkt. Je to jako kdyby šéfkuchař zařval na celý sál, že došly brambory na hranolky, protože si objednal jenom dvě. A teď se snaží sehnat brambory z Marsu, protože ty pozemské už jsou v sáčku.

A my, věrní zákazníci, co s tím? Budeme trpělivě čekat. Budeme sledovat zprávy, jestli se objeví nějaký nový dodavatel, nějaký zázračný zdroj čipů. Budeme si prohlížet fotky iPhonů na internetu a snít o tom, jaké by to bylo, kdybychom jeden měli. Až se konečně dočkáme, budeme si ho hrdě nosit a fotit s ním další a další avokádové toasty, čímž jen potvrdíme, že celá tahle honička za novinkami a nedostatkem vlastně dává smysl. Protože co jiného by nám Apple mohl nabídnout, než neustálý cyklus touhy, čekání a nakonec i mírného zklamání, když zjistíme, že ten nový model umí vlastně jen o chlup lépe to, co uměl ten starý?