Analyzovali jsme, kdy je ideální čas na odchod do důchodu. Nesprávný krok vás může přijít na tisíce.

I pár měsíců může v důchodu znamenat rozdíl v řádu desítek tisíc korun. Věk, kdy se rozhodnete skončit s prací, totiž přímo určuje částku, kterou vám stát bude posílat každý měsíc – a to až do konce života.

Podle dat České správy sociálního zabezpečení dnes starobní důchod pobírá víc než dva miliony lidí. Průměr se pohybuje okolo dvaceti tisíc korun, jenže na tuto částku zdaleka nedosáhne každý. Záleží na tom, kolik let jste byli pojištěni a jaké jste měli příjmy. A také na načasování odchodu.

Nejde jen o vyplnění žádosti na úřadě. Každých započatých 90 dní před dosažením řádného věku znamená krácení procentní výměry. Právě ta přitom tvoří podstatnou část výsledné penze, takže rozdíl není zanedbatelný.

Předčasný důchod znamená trvalé krácení

Do předčasného důchodu je možné odejít až o tři roky dřív. Má to ale háček. Za tuto „výhodu“ se platí trvalým snížením procentní výměry. Česká správa sociálního zabezpečení uvádí, že za každých 90 dní předčasnosti se důchod krátí o stanovené procento výpočtového základu – čím větší předstih, tím citelnější zásah.

V praxi? Pokud by vám při řádném odchodu vycházela penze třeba 22 tisíc korun, při odchodu o tři roky dřív může částka klesnout o několik tisíc měsíčně. A to natrvalo, nejen do chvíle kdy dosáhnete řádného věku.

Ekonomové z Národní rozpočtové rady opakovaně upozorňují, že předčasný důchod dává smysl hlavně lidem se zdravotními obtížemi nebo těm, kteří ztratili práci a novou už reálně neseženou. U zdravého člověka s běžným příjmem vychází podle propočtů často lépe ještě vydržet.

Každý odpracovaný rok se počítá

Starobní důchod má dvě složky. Základní výměra je pro všechny stejná, procentní výměra se odvíjí od příjmů a délky pojištění. Za každý celý rok pojištění náleží 1,5 procenta výpočtového základu. Jinak řečeno – kdo pracuje déle, má vyšší procentní část.

Jeden jediný rok navíc může znamenat stovky, někdy i tisíce korun měsíčně. Záleží na výši předchozích výdělků. Pokud člověk pokračuje v práci i po dosažení důchodového věku a zatím penzi nepobírá, procentní výměra se mu dál navyšuje. Ministerstvo práce to označuje jako motivační prvek systému, i když v praxi to využívá jen část lidí.

Roli hraje také osobní vyměřovací základ, tedy průměr příjmů přepočtených na dnešní hodnotu. Existují redukční hranice, které vyšší mzdy částečně „oříznou“. Lidé s nadprůměrnými platy tak někdy zjistí, že jejich důchod není tak vysoký, jak čekali.

Kdy se čekání skutečně vyplatí

Srovnání modelových situací ukazuje, že rozdíly nejsou malé. Člověk s průměrnou mzdou a 42 lety pojištění může mít při řádném odchodu zhruba o dva tisíce korun víc než kdyby odešel o dva roky dřív.

Za deset let pobírání důchodu to dělá asi 240 tisíc korun. A to už je částka, kterou většina lidí pocítí. U nižších příjmů je rozdíl relativně menší, protože větší část penze tvoří základní výměra. Krácení je ale vždy trvalé a s každou valorizací se rozdíl v absolutních číslech ještě zvětšuje.

Do hry vstupuje i délka života a zdraví

Podle Českého statistického úřadu se střední délka života pohybuje okolo osmdesáti let. Když někdo odejde do penze v 64 letech, může ji pobírat v průměru dalších šestnáct let, někdy i déle. Snížení o tisíc korun měsíčně tak za celé období znamená ztrátu téměř 200 tisíc korun.

Jenže rozhodování není čistá matematika. Fyzicky náročné profese nebo dlouhodobé zdravotní problémy mohou převážit finanční hledisko. Naopak lidé v kancelářských profesích či podnikání často volí strategii pracovat co nejdéle, protože jim to dává ekonomický smysl.

Odborníci radí vyžádat si u České správy sociálního zabezpečení informativní osobní list důchodového pojištění a nechat si spočítat orientační varianty. Konkrétní čísla někdy překvapí víc než obecné poučky.

Termín odchodu do důchodu je dobré řešit s několikaletým předstihem. Špatně zvolený okamžik se totiž neprojeví jen jednou, ale v každé další výplatě penze. A to po zbytek života.

Zdroje: cssz.cz, mpsv.cz, czso.cz, narozpocet.cz