Steam: Digitální zloděj, nebo jen oběť hamižnosti?

Ach, Steam. Platforma, která nám slibovala revoluci v distribuci her, ráj pro hráče, kde všechno je dostupné, levné a na dosah ruky. A co jsme dostali? No, něco jiného, že? Teď se na Valve, tu velkou a mocnou společnost za Steamem, snesla žaloba. A ne ledajaká. Nějakých 20 miliard korun, to už je částka, která by potěšila i největšího šetřílka. A proč? Protože údajně zneužívá svou dominantní pozici na trhu a drží ceny her uměle vysoko. Kdo by to byl řekl, že? Vždyť Steam je přece náš kamarád, vždyť nám přece dává slevy, na které se těšíme celý rok, a pak ještě ty extra slevy na Steam Sales, které jsou vlastně jen marketingový trik, abychom si koupili další hru, kterou nikdy nebudeme hrát. Ale teď vážně. Někdo se rozhodl, že už toho má dost. Někdo, kdo se pasuje do role ochránce utlačovaných hráčů, bojovnice za spravedlivější ceny her. A tak se pustil do boje proti digitálnímu Goliášovi.

Dominance, která bolí

Představte si Steam jako krále digitálního světa her. Je to takový ten král, co si postavil hrad uprostřed království a všichni ostatní musí platit mýtné, aby se k němu dostali. A to mýtné, to jsou ty provize, které si Steam bere od vývojářů. A když si Steam bere hodně, tak vývojáři musí prodávat hry dráž, aby na tom ještě něco vydělali. A kdo to nakonec zaplatí? No přece my, obyčejní smrtelníci, hráči. A tak se ptáme sami sebe: Je tohle opravdu nutné? Proč nemohou hry stát méně? Proč nemohou vývojáři prodávat své hry přímo nám, bez prostředníka, který si bere tučnou provizi? No, odpověď je asi taková, že Steam má prostě v rukou moc. A s mocí přichází i pokušení ji zneužít. A Valve, zdá se, se tomu pokušení nebrání.

Ceny, které se nehnou

Vzpomeňte si na ty časy, kdy jste si mohli koupit hru za pár stovek. Dneska? Dneska si za plnou cenu koupíte sotva nějaký indie propadák, natožpak něco, co se dá hrát déle než pár hodin. A Steam? Ten si vesele dál drží své ceny, občas nám hodí nějakou tu slevu, aby nás uklidnil, ale ve skutečnosti se nic nemění. A tak se ptáme, jestli to není jenom dobře promyšlený plán. Plán, jak nás držet v neustálém očekávání slev, jak nás nutit k impulzivním nákupům, jak z nás vytáhnout co nejvíce peněz. A ta žaloba? Ta je vlastně jenom takový malý otravný hmyz, který se snaží narušit ten dokonalý systém. Ale bude to stačit? Bude to stačit na to, aby se něco změnilo? Nebo se Steam jenom trochu otřepe a půjde dál jako by se nic nestalo?

Budoucnost v nedohlednu

A co dál? Co bude s námi, hráči, pokud Steam opravdu zneužívá svou moc? Budeme muset platit za hry víc a víc, dokud si nebudeme moci dovolit hrát jenom ty nejbohatší? Nebo se objeví nějaká nová platforma, která nám nabídne lepší ceny a lepší podmínky? Těžko říct. Steam je jako ten starý dobrý přítel, kterého sice občas proklínáme, ale zároveň si bez něj nedokážeme představit život. A tak se budeme dál těšit na ty zázračné slevy, budeme si dál kupovat hry, které nikdy nedohrajeme, a budeme si dál říkat, že to vlastně není tak špatné. Protože co jiného nám zbývá, že?

Možná je to celé jenom velká bublina a Steam se nakonec stejně zhroutí pod tíhou vlastní arogance. Nebo možná se jenom trochu poučí a začne se chovat víc jako partner pro hráče a vývojáře, než jako bezohledný diktátor. Do té doby si ale budeme muset zvyknout na to, že digitální nákupy her jsou trochu jako ruská ruleta s předem daným výsledkem. A ta žaloba? To je jen takové malé popíchnutí, které by mohlo vést k něčemu většímu, nebo taky ne. Nakonec je to ale stejně na nás, jestli budeme dál tolerovat takové praktiky, nebo jestli si konečně řekneme dost a začneme hledat alternativy. Ať už to dopadne jakkoliv, jedno je jisté: Steam nám pořád dává pocit, že jsme součástí něčeho většího, i když za to platíme víc, než bychom museli.