Kancelářský software: Proč platit plnou cenu, když můžete… no, vlastně platit?

Ach, ty zázračné zprávy o slevách! Zase nám trh s licencemi softwaru, zejména těmi oblíbenými produkty od Microsoftu, připravil takovou tu „jedinečnou příležitost“, která se neodmítá. Tedy, pokud si potrpíte na to, že vaše peněženka bude o něco lehčí, ale duše klidnější, protože „máte to“, a to ještě za zlomek ceny. Přece si nebudeme kazit radost z nového počítače tím, že na něj budeme muset nainstalovat tu starou, ošuntělou verzi kancelářského balíku, že ne? A co na tom, že výzkumy nám sice sypejí do hlavy informace o tom, jak firmy „průměrně“ používají deset různých softwarových předplatných a ročně za ně vysází tisíce dolarů, my jsme přece jenom „jednotlivci“, kteří si zaslouží tu „životní licenci“ za cenu lepšího oběda.

Když cena rozhoduje (a my se tváříme, že je to logika)

Je to fascinující podívaná, jak se marketingoví mágové snaží přesvědčit obyčejného smrtelníka o tom, že právě teď, právě dnes, je ten nejlepší čas na nákup něčeho, co v podstatě funguje stejně už dekádu. „Životní licence“ zní tak lákavě, že? Jako byste si kupovali byt v osobním vlastnictví, jenže místo zdí a střechy máte digitální klíč k softwaru, který vám stejně za pár let přestane fungovat, protože „podpora skončila“ nebo „nová verze vyžaduje novější hardware“. Ale kdo by se tím zabýval, když teď Office 2021 Pro pořídíte za cenu tří piv a guláše? To je přece výhodné! A to, že ten guláš si možná uvaříte sami a bude vám chutnat víc, to už je vedlejší.

Předplatné vs. Jednorázová platba: Věčný boj (nejen) v našich peněženkách

A pak tu máme ten věčný spor mezi předplatným a jednorázovou platbou. Microsoft nás sice s láskou masíruje nabídkami „všech aplikací, vždy aktuálních“ za měsíční či roční poplatek, ale co když já nechci „všechny aplikace“? Co když mi stačí jen Word a Excel, a to ještě v té verzi, co jsem používal na střední? Proč bych měl platit za OneDrive, Teams, Outlook a desítky dalších „nezbytností“, které mi jen zabírají místo v menu Start a paměť v počítači? A pak se objeví „zachránce“ v podobě prodejce „levných licencí“, který vám nabídne to „staré dobré“ Office, ale tentokrát s nálepkou „doživotní“. A my, jako správní šetřílci (nebo spíš ti, co si neumí spočítat, kolikrát se jim to vlastně vyplatí), se nadšeně vrháme na „výhodnou“ nabídku. Koneckonců, kdo by nechtěl „vlastnit“ něco digitálního navždy, že?

Kde končí legrace a začíná šedá zóna?

Ale pojďme na to upřímně. Kde se tyhle „licence“ vlastně berou? Jsou to ty „šedé“ kanály, kde se legálnost tváří jako náhodný host na večírku. Nikdo se nechce ptát na původ, hlavně když je cena tak lákavá. Je to jako kupovat si značkové hodinky na pouličním stánku – vypadají podobně, ale ten pocit jistoty a kvality prostě chybí. A co se stane, když se Microsoft rozhodne, že tahle „akce“ už je trochu moc a začne kontrolovat? Pak zjistíte, že vaše „životní“ licence má náhle životnost sotva pár měsíců, a vy se ocitnete zpátky na začátku, s prázdnou peněženkou a s pocitem, že vás někdo pěkně ošidil. Ale to už je takový koloběh života, že?

A tak tu sedíme, obklopeni nabídkami, které slibují věčné štěstí a produktivitu za pár drobných. Vytváříme si iluzi, že jsme chytří, když ušetříme. Ale možná ta skutečná úspora nespočívá v tom, jak levně něco koupíme, ale v tom, jak efektivně to využíváme, nebo zda to vůbec potřebujeme. Možná bychom se měli zamyslet nad tím, jestli ten nekonečný proud „výhodných“ nabídek není jen dalším způsobem, jak nás přesvědčit, že potřebujeme víc, než ve skutečnosti chceme, a že ta největší sleva je vlastně ta, kterou si sami sobě dáme tím, že si řekneme dost. Ale kdo by to dělal, když je tu nový Office za cenu kávy?