Pes stále přehrabává svůj pelíšek. Odborníci objasňují, proč to dělá.

Mnozí majitelé psů to znají: sotva jejich čtyřnohý parťák zaleze do pelíšku, pustí se do něj s nečekanou vervou. Tlapkami přehrabuje, popotahuje deku a upravuje si místo tak dlouho, až to vypadá, že si chystá tábořiště na divoké louce. Zatímco někdo se tomu jen usměje, jiného už to dokáže vyrušit při večerním klidu. Jenže pro psa to není rozmar, ale hluboce zakořeněný způsob, jak si připravit bezpečné místo.

Etologové z různých evropských univerzit připomínají, že podobné chování provází psovité šelmy odjakživa. Ještě dávno předtím, než se psi stali členy domácností, si jejich předci vyrývali v zemi malé jamky, aby se chránili před větrem, hmyzem či vlhkem. I když se dnešní pes uloží do měkoučkého pelíšku z obchodu, instinkty v něm pracují stejně – jen se přizpůsobily jiné době.

Veterinární etoložka Daniela Zurr z vídeňské univerzity vysvětluje, že hrabání často funguje i jako jednoduchý ventil napětí. Všímá si toho zejména u psů, kteří měli během dne více podnětů, než je pro ně běžné, nebo u citlivějších jedinců. Několik zahraničních studií, zveřejněných například v Applied Animal Behaviour Science, potvrzuje, že pro psy jde o malý rituál, díky němuž se před ulehnutím dokážou uklidnit.

Instinkty, které nezmizely

V běžné přírodě by měl pes k dispozici jen trávu, hlínu a listí. Vytvořil by si z nich mělký důlek a ten by upravoval do té doby, dokud by mu přesně nevyhovoval. Domácí prostředí sice vypadá jinak, ale princip je stejný – pes si chce být jistý, že místo, kde bude odpočívat, je bezpečné a příjemné. Proto si ho ještě před ulehnutím důkladně „zkontroluje“.

Podle behavioristky Andrey Mertens, která o tomto tématu mluvila pro německý magazín Der Hund, jde často i o regulaci teploty. Pes se snaží odhrnout vrstvu, která mu je příliš teplá, nebo si naopak vytvořit menší hnízdo, které lépe drží teplo. Majitelé to někdy vnímají jako neposednost, ve skutečnosti si pes jen upravuje prostředí podle aktuální potřeby.

Kdy už jde o víc než jen instinkt

Je ale pravda, že u některých psů může hrabání přerůst do chování, které už běžné není. Veterináři upozorňují, že pokud pes hrabe náhle, prudce a s viditelnou nervozitou, může to být reakce na bolest, podráždění kůže nebo zvýšenou úzkost. Typické je, když pes neustále upravuje jedno místo, ale ani po několika minutách se nedokáže uklidnit.

Podle údajů Britské veterinární asociace se stresové hrabání objevuje častěji u psů, kteří žijí v neklidném prostředí – například doma, kde je hodně hluku nebo časté změny. Pes si tím ulevuje od napětí, kterému nerozumí, ale které na něj dopadá stejně jako na člověka.

Jak může majitel pomoci

Řada lidí má tendenci psa napomenout, jenže odborníci doporučují začít jinde. Nejdřív je dobré ujistit se, že psa nic nebolí nebo netrápí. Pokud je zdravotně v pořádku, může pomoci i obyčejná úprava pelíšku. Některým psům vyhovuje pevnější podklad, jiní ocení volně položenou deku, kterou si mohou jednoduše přetvarovat.

U psů, kteří hrabou hlavně kvůli stresu, se osvědčilo několik jednoduchých kroků. Procházka o něco delší než obvykle, pravidelný režim nebo drobné hlavolamy, které zaměstnají mysl, často udělají víc než okřikování. V mnoha rodinách stačilo přesunout pelíšek dál od rušného místa – třeba od televize nebo chodby.

Majitelé někdy podceňují, jak citlivě psi reagují na změny v domácnosti. Pokud se doma něco děje, pes to většinou pozná dřív než lidé. A hrabání je jeden ze způsobů, jak na to upozorní. Proto není důvod hned zvyšovat hlas. Často jde o přirozené chování, které lze snadno vyřešit drobnými úpravami.

Jak připomíná Mertens, pes se jednoduše snaží najít pohodlí. A to je něco, s čím mu mohou majitelé bez větších potíží pomoci.

Zdroje: akc.org, aspca.org, rvc.ac.uk, fvhe.vfu.cz