Kočka útočí na vaše nohy pod pokrývkou: Jak ji přestat učit na lov v noci a při sledování televize.

Když se kočka zničehonic vrhne po neklidném místě pod dekou, většinou nejde o rozmar ani o špatnou náladu. Reaguje na pohyb, který v ní probudí stejné reflexy jako u koček žijících venku. Majitel ale často vidí jen bolestivý skok a nechápe, proč si jeho mazlíček vybral právě jeho.

Kočky jsou citlivé na rychlé, drobné pohyby. Mnohé připomínají tvory, které by v přírodě lovily. Etoložka Mikel Delgado v rozhovoru pro The Washington Post upozornila, že lovecký pud nezmizí ani tehdy, když kočka tráví život výhradně v bytě. I domácí prostředí jí poskytne dost podnětů k tomu, aby se chovala jako lovec – stačí jí k tomu kus látky, pár centimetrů pohybu a správná chvíle.

Svoji roli hraje i to, kdy se takové útoky objevují. Kočky bývají nejaktivnější brzy ráno a pak znovu večer. Pokud se v těchto chvílích nic neděje, najdou si zábavu samy. A deka, pod kterou se něco pohne, je pro ně příliš velké lákadlo na to, aby ho ignorovaly.

Proč to schytá zrovna člověk

Podle odborníků z katedry veterinární etologie University of Bristol kočka v takové situaci nepřemýšlí nad tím, co přesně loví. Zaznamená rytmus a směr, vyhodnotí je jako kořist a jedná instinktivně. Proto je útok často tak rychlý a pro člověka nečekaný.

Některé kočky v sobě navíc mohou nosit nahromaděný stres nebo nevybitou energii. Když nemají přes den dost podnětů, reagují na první vhodný impuls. Rychlý pohyb nohy pod dekou – nebo prudké ucuknutí majitele – pak jen posílí dojem, že jde o hru, kterou stojí za to opakovat.

Jak kočku nasměrovat jinam, a přitom ji netrestat

Nejspolehlivější cestou je nabídnout kočce něco, co může „ulovit“ bez rizika pro vás. Hračky napodobující pohyb malé kořisti bývají nejúčinnější. Prutové hračky nebo drobné předměty na šňůrce umí vyvolat podobnou reakci jako pohyb pod dekou, ale mnohem bezpečněji a s lepším výsledkem.

Při změně chování je důležitá i reakce majitele. Když kočka po noze vystartuje znovu, vyplatí se pohyb jen pozvolna zpomalit a nevyvolat další vzrušení prudkou reakcí. Kočka pak postupně zjistí, že tato „hra“ nepřináší nic zajímavého.

Pomoci může i pravidelná krátká aktivita během dne. Studie publikovaná v Journal of Feline Medicine and Surgery ukazuje, že několik kratších her rozložených do celého dne kočce prospívá víc než jedna dlouhá. Večer pak bývá klidnější a méně jí láká nahánět pod dekou cizí končetiny.

Když změna prostředí udělá víc než hračky

Část koček ocení, když mají víc míst, kam mohou vyskočit, nebo úkryt, odkud sledují dění v bytě. Vyvýšené police, odpočívadla nebo skrýše jim nabídnou prostor, kam se uchýlit, když mají dost rušných podnětů. Méně pak reagují impulzivně na drobné pohyby kolem sebe.

Pokud kočka začne útočit neobvykle prudce nebo se její chování zhoršuje, vyplatí se poradit s veterinářem. Za podrážděností se někdy mohou skrývat bolesti kloubů nebo jiný zdravotní problém.

Co se majitelům osvědčilo v praxi

Mnoho lidí potvrzuje, že nejlépe funguje rychlé odvedení pozornosti. Jakmile kočka začne čekat na pohyb pod dekou, stačí nabídnout hračku nebo drobný předmět, který ji vtáhne do hry jinde. Postupně tak pochopí, že energii má soustředit tam.

Dobře funguje i upravený večerní režim. Když dostane kočka před spaním trochu intenzivnější hru a následně menší porci jídla, uzavře se její přirozené schéma lov – kořist – odpočinek. Behavioristé tuto metodu doporučují dlouhodobě a řada majitelů popisuje, že večery jsou pak klidnější.

Instinkt kočky nezmizí, ale dá se přesměrovat. Stačí jí dát dost prostoru a podnětů k vybití energie jinde než na nohou svého člověka. Pak si doma užijete víc pohody a soužití bude příjemnější pro všechny.

Zdroje: washingtonpost.com, bristol.ac.uk, jfms.com