Niektorzí z nás ji poznali, jiní ji ještě nezažili, ale všichni na ni čekáme nebo ji hledáme. Ona přijde.„Často mám ten zvláštní, pronikavý sen,“ šeptáme v teplé, obklopující karamelové náruči BENZOINU a sladké, zralé ovocnosti DAVANY.Existuje nejasná, ale silná naděje, pěstovaná o samotě na dece minulosti, a když se naděje, sen, stane realitou, když dojde ke setkání, všechno konečně dává smysl.Je to domov, přístav, útočiště.Chybí nám slova, ale naše duše k sobě promlouvají s plnou otevřeností.Naše stará srdce se znovu navzájem nacházejí.„Už tě znám,“ říkáme.Od našeho prvního rána s máslem na chlebu a KVĚTEM POMERANČE, vychutnávajíc si vzpomínky z minulosti, jako vavřínové listy.Vznášíme se, omámeni, opojeni RUMEM, nasyceni VANILKOU a KAKAEM. Plní toho pocitu, který chceme vstřebat. Na polštáři necháváme náš charakteristický otisk, výsledek nahé kůže ORCANOXU, odhalující DŘEVO a PAČULI.Setkáme se znovu, dnes večer, zítra nebo v jiném životě.PRAVÁ LÁSKA JE VĚČNÉ ZAČÍNÁNÍ ODZNOVA.