Gottschalk - Hatto - Egon Bondy

Próza Gottschalk (1988), která tvoří spolu s připojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatově, zatímco „román v dopisech“ s prvky „road novel“ Hatto byl již napsán a vydán až po roce 1989. Obě titulní prózy jsou situovány do „temného středověku“, do doby beznaděje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní bytosti, které se snaží na vlastní pěst čelit světu, prchají z něj a opět se do něj vracejí. Autor v těchto textech – a rovněž v Kratétovi a Jao Lim, které se odehrávají v antickém Řecku a ve starověké Číně – využívá historických reálií, ale v jádře jsou tyto prózy alegorickými podobami doby, kdy byly napsány, tedy přelomu 80. a 90. let XX. století. Zároveň jsou i kryptickými autoportréty, tak jako většina Bondyho prozaických prací. Všechny v tomto svazku obsažené prózy vycházejí knižně podruhé, ale poprvé společně a v textově revidované podobě, která je výsledkem editorovy práce s rukopisy a dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními.