XXV. výročí - Jakub Vaníček, Roman Rops-Tůma

Každá generace je předem ztracená jako všechno, co je vnímáno jako vlna. Navrší svůj díl zkázy a začne ustupovat v osamoceném rozčarování svých příslušníků. Následuje ontologická výzva k bolestnému prozření, která generaci ke všemu zlému rozdělí. Ti, kteří fakt dědičného selhávání odmítnou, ustaví přízrak její elitářské, institucionální a fašistické části. Potom to periodicky oslavují. Ti, kteří ho neodmítnou, ti druzí, pokud přežijí, získají dojem, že spatřili vzdálený odlesk slavností jiného druhu. To je pochopitelně přelud. Jediným zadostiučiněním tak zůstane možnost předat pod kopulačními pohyby mezigenerační výměny postů, řádů a frustrací univerzální definici generační proradnosti a technickou zprávu o jejím ničivém potenciálu. Každá literární generace je předem ztracená jako všechno, co je vnímáno jako vlna. Život je vůbec pěkný.