Kniha zachycuje vývoj vzdělanostních nerovností a vzdělanostní mobility v průběhu 20. a na počátku 21. století v české společnosti. Autorka se pokouší vysvětlit, proč se zde navzdory proměňujícímu se historickému kontextu nerovnosti v přístupu ke vzdělání nemění a jsou z dlouhodobé perspektivy stabilní, a to i po roce 1989. Vychází z dosud publikovaných zjištění o přístupu ke vzdělání v České republice a propojuje tak existující poznatky s vlastní mobilitní analýzou mezigeneračního přenosu dosaženého vzdělání v rodině. Obsah knihy patří mezi trvale žhavá témata sociologie nerovností a sociální stratifikace, v poslední době se vzdělanostní nerovnosti dostaly do ohniska zájmu významných mezinárodních organizací (např. OECD, Světová banka), které usilují o praktické nastavení politik, které by byly v zájmu zvýšení konkurenceschopnosti a dosažení vyšší úrovně sociální spravedlnosti v dnešní společnosti. Monografie patrně na nějaký čas uzavírá dlouhou debatu o povaze mobilitních pohybů v naší společnosti, ve které se po dlouhá desetiletí křížily základní civilizační (modernizační) trendy s hlubokými společenskými a politickými změnami. Efektivní princip utřídění rozsáhlých teoretických poznatků i samotné analýzy dělá z knihy atraktivní studijní text. Jsou nerovnosti v přístupu ke vzdělání v české společnosti větší či menší než v minulosti? Jak velké byly vzdělanostní nerovnosti za socialismu a jaké jsou v porovnání s ním po roce 1989? Co se děje ve vzdělanostní struktuře v České republice po roce 1989? Jaký vliv má sociální původ na dosažené vzdělání jedince? Jak se mobilitní vzorce liší mezi oběma pohlavími? Jak si stojí dospělá česká populace v mezinárodním kontextu v úrovni funkční gramotnosti? Vychází v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR
Koupit
