Vězení jako zrcadlo společnosti (Nerovný souboj vědy, politiky a humanity 1965-1992)

Československé vězeňství prošlo ve druhé polovině 20. století výraznými změnami. Po

druhé světové válce zde vládla represe a dehumanizace. V šedesátých letech vývoj

vězeňství následoval proměnu společnosti. Represivní přístup začal být považován za

neefektivní a cílem měla být resocializace odsouzeného na základě odborných výzkumů.

V období tzv. normalizace vězeňská zařízení prostoupila disciplinace a požadavky na

plnění neúměrných pracovních norem. Po roce 1989 muselo dojít k zásadní transformaci

celého systému. Jak se vězeňství od šedesátých let vyvíjelo a jaké myšlenky v

převýchově byly uplatňovány? S jakými podmínkami se nejenom političtí vězni museli

vyrovnat? Jak personál přistupoval k odsouzeným a obhajoval použití disciplíny a těžké

práce? To jsou otázky, na které se tato kniha snaží odpovědět. Ukazuje, že se ve

vězeňství zrcadlí charakter celé společnosti a mnohé o ní vypovídá.