Caterina byla divoká a nezkrotná, svobodná jako vítr. Její život se odehrával mimo čas a zdálo se, že už od mládí sliboval zářnou budoucnost. Její neuvěřitelná cesta začíná v Tanais, poslední benátské kolonii na ústí Donu, a vede přes Černé a Středozemní moře. Vidí Konstantinopol v předvečer tureckého dobytí, Benátky zázračně plující na hladině moře a Florencii v celé renesanční kráse, kde najde útočiště. V rodině da Vinci znovu pocítí svobodu a důstojnost jako žena i lidská bytost. Jednoho ze svých synů miluje více než svůj vlastní život. Ví, že i on ji miluje stejně. Chce mu dát vše, co má: svou nekonečnou lásku k životu, ke tvorům a ke svobodě. Jméno toho dítěte známe všichni: je to Leonardo. Caterinin příběh je příběhem mnoha z nás, je to skutečný příběh lidství. Úsměv Cateriny má něco z románů Maggie O'Farrellové, ale atmosférou je více zakořeněn ve středomořském prostředí. Román nejenže interpretuje dílo a život Leonarda da Vinci, ale také přehodnocuje obraz renesančního období, které se často považuje za éru lehkomyslnosti a radosti.