Nikdy si nemůžeme být jistí, kde přistaneme. 

Velké evropské letiště, masa cestujících a každý z nich si v příručním zavazadle nese svůj osobní příběh. Občas o sebe zavadí ramenem a jejich cesty se na okamžik protnou. Žena žijící ve stínu svého partnera, programový smolař se slabostí pro Kerouaca, dcera na cestě z karu… 

Bellová ve své nové knize umně propojuje obyčejné a zároveň pozoruhodné příběhy a ukazuje, že život je jako tranzitní zóna, kde náhodné setkání s cizím osudem může ten náš přesměrovat jinam. Anebo taky ne. 

–––

Při čekání v transferu na letišti v Curychu jsem viděla, jak někdo vytahuje z kapsy snubní prsten a nandavá si ho na ruku. Zajímalo mě, jaký je za tím příběh. Tak jsem napsala rovnou čtyři. — Bianca Bellová, autorka

Od abstraktnějšího Jezera, kde jen tušíme kontury prostředí a povahových rysů postav, přes již konkrétnější prostředí a postavy v Moně až k detailnímu Ostrovu společně s Bellovou procházíme i jejím autorským vývojem, který vzbuzuje zvědavost a nutkání autorku sledovat i dlouhodobě.— Alice Škrlantová, iLiteratura.cz