Ve filosofii a teorii práva je přítomno několik přístupů odvislých od pozice právního filosofa (právního teoretika). První reprezentují extraneové, zejména obecní filosofové, druhý pak filosofové-právníci, či právní teoretici, již se ale výrazně liší spojením praktických zkušeností a filosoficko-teoretických hledání, jakož i propojením dílčí právnické orientace a právně-filosofického a právně-teoretického bádání. Každý z těchto přístupů má své opodstatnění a každý přináší svůj specifický pohled na právo. Právně-filosofickou pozici Viktora Knappa, jež byla pozoruhodně konzistentní od jeho „Problémů nacistické právní filosofie“ až po jeho „Teorii práva“, bychom mohli označit za analyticky-sociologickou právní filosofii a teorii práva. Viktor Knapp byl civilistou a byl jím rád. Civilistický kabát byl ale pro něj příliš těsný, byl právníkem – vědcem výzev a reakcí na podněty, viděl otázky, jež jiní neviděli, systematika právních věd byla pro něj příliš úzká. Otevřel řadu problémů, jež se staly v právní vědě předmětem rozsáhlých diskusí: zmíním alespoň otázku chápání právní odpovědnosti, pojmu systém práva a hlediska jeho utváření, nebo založení oboru právní kybernetiky, později právní informatiky. Viktor Knapp byl „velkým inovátorem“, osobností vědecky provokující a inspirující. Zároveň byl mimořádný rétor, jeho úvahy se vždy klenuly obloukem od předpokladů k závěrům – vždy nastínil zvolenou problematiku, osvětlil ji v mnoha detailech, praktických a teoretických, aby ji v závěru poskládal do přesvědčivého celku jako Rubikovu kostku. Jeho „Teorie práva“ představuje spojení teoretické invence a vzdělanosti a mimořádného didaktického nadání. prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc.
Koupit
