Taneční hodiny dělníků dřevařského závodu - Václav Vomáčka

Ptá se čtenář na pokrok učiněný od první sbírky? Pokrok, zrovna teď vyhřívá se ve výloze obchůdku s rozbitými psacími stroji. Malström věčného návratu víří ulicí prach a uschlé listí. Komíhavě tušené slunce. Vidíš ten mrak? To není mrak. Není to nafouklé břicho ani pouťový balónek. Vytrvalý vichr vzdouvá kyprostí škrobených nebes, nese ostrov, podobenství o společné lodi. Teď nějaká bouře. Dovnitř vnikající voda nestačí hasit požár paliva. Posádka prchla i se zásobami čaje a vazký olej zaplavuje strojovnu. Celá loď jest pouze nákladnou metaforou! Není skutečná. Skutečný je kličkující zajíc v myslivecké vestičce. Kairos i kabanos, celý text je Svět. Učenec volá k pasažérům, poutník je dojat živým obrazem. Středoevropská švitořivost v kafemlejnku dějin.