Značená: Delfts BOCH Belgium výška 35 cm, průměr cca 16,5 cm KRÁSNÁ Jeden negativní bod však: belgická revoluce v roce 1830 a její důsledky. Budoucnost lucemburské továrny na fajáns v režii Jeana-Françoise Bocha se tehdy zdála být jaksi ohrožena. Belgicko-nizozemská smlouva z XXIV článků, které William, král Nizozemska, nakonec přijal k podpisu, ve skutečnosti oddělila Lucemburské velkovévodství od Belgie. S přijetím této Londýnské smlouvy (články XXIV.) v roce 1839 a předvídatelným připojením Lucemburska k celní unii (Zollverein), kterou Prusové založili v roce 1834, by Septfontaines pravděpodobně ztratil belgický trh (Villiam II., jeho syn, ve svém jako velkovévoda, skutečně v roce 1842 vstoupil do Zollvereinu, pruské celní unie). Jean-François BOCH tedy hledal způsob, jak zásobit belgický trh fajánsovými talíři a nádobím za nejlepších možných podmínek. 17. května 184l získává jeho syn Eugène ve veřejném prodeji keramiku nacházející se na území města Saint-Vaast v Hainaut. Jeho volbu ovlivnila mimo jiné přítomnost rudných ložisek, důlních šachet s vynikajícím uhlím chudým na tuk, které se nacházejí poblíž kanálu Charleroi a nedaleké železnice. V březnu 1841 byly okolní pozemky odkoupeny od firmy „Société des Charbonnages de Sars Longchamp et Bouvy“. Továrna, která byla postavena pod vedením Victora Bocha, bude pojmenována «Keramis», možná jako pocta athénským hrnčířům a za uctění původní keramiky v Řecku. V roce 1844 je založeno generální partnerství s názvem „BOCH Frères“. Tři zakladatelé jsou Eugène BOCH, jeho mladší bratr Victor a jejich švagr Jean-Baptiste NOTHOMB. Generální partnerství bude dohlížet na různé subjekty: kromě BOCH Frères také Septfontaines do roku 1855, které byly toho roku odmítnuty, aby se staly VILLEROY & BOCH, a od roku 1851 do roku 1891 koupila továrnu BOCH v Tournai. Teprve 30. září 1844 je u bruselského notáře ustavena generální společnost « Boch Frères », ale se zpětnou platností od 1. srpna 1841. BOCH Frères zahajuje výrobu v srpnu 1844 pod vedením Victora BOCHa, který zůstává ve vedení až do roku 1881. Charles TOCK, inženýr, bývalý student “Ecole centrale de Paris” (Central School of Paris), jej nahrazuje až do roku 1904 a poté Marcel TOCK přebírá vedení. Výhodná geografická situace, kterou jsme vysvětlili dříve, vede k úspěšnému začátku továrny na fajáns: solidní pověst se vytváří díky královským návštěvám a četným medailím na mezinárodních výstavách (uvádíme pouze ty z prvního období 1844-1870: Brusel 1847, Paříž 1855 , Londýn 1862, Porto 1865, Paříž 1867 a Amsterdam 1869). V továrně bylo v roce 1893 zaměstnáno 250 dělníků, v roce 1900 téměř tisíc a v roce 1936 1350 (katalog z roku 1936). Podle modelu paternalismu a korporativismu najímá továrna na školení kvalifikované zahraniční dělníky a místní dělníky a vytváří s nimi úzké vztahy prostřednictvím sociálních služeb a vytvářením institutů a záštit (malé dělnické domy, škola, penzijní fond, …). Průmyslový rozvoj obce má za následek osamostatnění části St. Vaast, kde je továrna zřízena, pojmenované v roce 1869 La Louvière, druhá část obce si zachovává původní název St. Vaast. V průběhu své historie továrna mění název značky, mimo jiné v roce 1948, v roce změny na akciovou společnost, aby předjímala vývoj na trhu, a stává se „Boch Frères SA“ (Boch brothers plc). V roce 1949 vzniká sanitární divize. Po období růstu od roku 1955 do roku 1965 a s rozvojem sanitární divize se představenstvo v roce 1970 rozhodlo postavit novou továrnu, ale nová továrna je dokončena až v roce 1972, a to je příliš pozdě na to, abychom získali svůj podíl. vzkvétajícího trhu v šedesátých letech. V roce 1974 je výsledek divize „talíře a nádobí“ negativní a společnost zná pomalu sestupný trend, a to i přes reorganizace a finanční zásahy veřejných služeb. V roce 1985 je Boch Frères SA zlikvidována a aktivity jsou rozděleny. Zrození Royal Boch „Manufacture Royale La Louvière Boch“, zkráceně MRLBoch, která přebírá výrobu nádobí od Boch Frères, zkrachuje v roce 1988. Skupina Le Hodey přebírá společnost v roce 1989 pod názvem Royal Boch Manufacture SA Due ke kumulovaným ztrátám skupina prodá své akcie a vedení společnosti získává tandem de Mevius-de Spoelberch. Kromě MRLBoch zakládá Valonský region druhou společnost, která přebírá sanitární výrobu, činnost, která v roce 1991 přechází na nizozemskou skupinu Koninklijke Sphinx (Královská sfinga) a následně se v roce 1998 sloučí do skupiny Sphinx-Gustavberg. Ve čtvrtek 26. února 2009 vynesl obchodní soud Mons rozsudek o úpadku „Manufacture Royal Boch de La Louvière“. Ale 47 dělníků se rozhodne továrnu obsadit. Poslední nadějí je setkání určeného kurátora s nabyvatelem kandidáta.
Informace
Koupit
